„Ngon quá“ znamená „velmi chutné“. Vietnamská kuchyně patří mezi nejvyhlášenější kuchyně světa. Právem, řekl bych.

Křehký červený a modrý plastový nábytek, který vypadá, jako by byl ukraden z předškolního hřiště. Typická pouliční "restaurace".

Místa poblíž trhů jsou vynikajícími místy pro ranní prodejce, kteří nabízí jídlo školákům, prodejcům z trhu a lidem na cestě do práce.

Pravda, vizuálně to někdy není pastva pro oči a vizuálně některé nabídky připomínají spíše encyklopedii průjmových onemocnění.

Vietnamský zážitek z pouličního jídla daleko přesahuje obsah talíř a je obklopen okolním chaosem a kouzlem kultury.

Nabídka některých prodejců je skromná. Stačí pár naporcovaných ryb a pár hrstí larev.

Pařáty! K pařátům dostane kupující zdarma i kuře či slepici.

"A dneska tě zvu na grilovaný kuřecí pařátek, drahá," může znít romantické pozvání na večeři.

Psí maso rozhodně není na vietnamských tržnicích běžné, jak si myslí průměrný tupý Evropan. Škoda, jelikož pes na talíři je rozhodně příjemnější, než pes zakouslý do lýtka.

Ve větších městech jsou trhy otevřené až pozdě do noci. Na venkově fungují trhy pouze na půl dne: buď brzy ráno, nebo pozdě odpoledne. V horských oblastech, protože doprava k nim je obtížná, aw mohou trhy konat jednou týdně nebo jen každé dva měsíce.

Kromě svých ekonomických aspektů jsou místní trhy zakořeněny také v životě místních obyvatel a představují životní styl Vietnamců.Tržnice v Hoi An.

Hodování přímo na ulici se z pochopitelných důvodů obejde bez jakýchkoli písemného účtování. Důvěra jest základem. Na obrázku prodej nakládané zeleniny v Danangu.

U nudlových pokrmů je vedlejší porce bylin a listové zeleniny zdarma - máta, koriandr, bazalka a jiné.

Paní prodavačka nepostrádá smysl pro estetično - zboží má pěkně barevně sladěné do oranžovo-červené.

Vietnamské jarní závitky jsou známé a oblíbené po celém světě.

Složkami rýžového papíru jsou většinou mouka z bílé rýže , tapioková mouku, sůl a voda. Tapiokový prášek dělá rýžový papír lepkavý a hladký.

Rýžový papír se nazývá bánh tráng nebo bánh đa nem.

"Listy" rýžového papíru se suší na slunci. Ideálně u silnice, kde nachytají spoustu svinstva z projíždějících automobilů. Občas na sušící se rýžový papír nakálí ptáci.

Naprostá většina rýžového papíru je již vyráběna průmyslově, domácích výroben zůstalo jen pár. Na obrázku výrobna u Can Tho.

Prodavačky krevet, Saigon.

Prodej mořských plodů u popelnic. Ano, občas je k jídlu zdarma dodáván decentní průjem a někdy i pekelná sračka.

Ryba a mořské plody. Ostatně - i namísto sójové omáčky dávají Vietnamci k dochucení jídla několik kapek rybí omáčky. Existuje nespočet druhů a odrůd rybí omáčky a je to základ každé kuchyně.

Prodavač chobotnic a žab.

Sušené, namleté, nasolené, naložené - ryby a rybí plody jsou ve Vietnamu všude.

Ochránci přírody by na vietnamské trhy chodit neměli. Ledaže by zatoužili spáchat originální sebevraždu infarktem. Na obrázku želvy na trhu v Hanoji.

Nejen mořskými rybami je obdařen Vietnam. Zejména u Mekongu je na výběr vše, co v řece plave. Nemám teď na mysli plastové lahve a olejové skvrny.

Rýže a nudle jsou základními kameny stravy ve Vietnamu, ale pokud vyrazíte do ulic, připravte se na zajímavější pochoutky. Na obrázku úhoři a svázané žáby.

Žáby je nejlepší stáhnout z kůže a useknout jim hlavu. Bezhlavá tělíčka poté zvesela poskakují po tácku a díra do krku se otevírá, zavírá a občas laškovně usmívá. Dlouhé hodiny.

Od vajec až po opelichané slepice pamatující dobu ledovou. Milovníci ptactva si na vietnamských tržištích zajisté vyberou.

Sušené krevety. Ho Či Minovo město.

Jednou z nejužitečnějších frází je na vietnamských tržištích "Cai nay la gi" neboli "Co je tohle?"

Během státem plánované ekonomiky byl soukromý obchod stigmatizován jako neproduktivní a tolerován pouze jako prostředek k přežití a ne jako prostředek „sobecké“ zisku - i když nikdy nebyl zcela vyloučen.

Poté, co se Vietnam obrátil na tržní ekonomiku „se socialistickou orientací“, se tržiště stala všudypřítomným, legitimním, životaschopným a někdy nezbytným prostředkem příjmu.

Otevřít si "obchod" je někdy spíše záležitostí vůle než velkých investic.

Nejjednodušší z pouličních byznysů. Deštivé ráno v Hanoji. Vietnamští důchodci se na gauči moc válet nemohou.

Rabáři s poměrně unikátní konstrukcí na lov ryb, jedno z ramen Mekongu.

Jeden z "opičích" mostů u Can Tho, často jediná dostupná cesta z vesnice. Chatrné konstrukce přemosťují četná ramena delty Mekongu. Návraty opilců z hospody po patnácti pivech
skýtají pro přihlížející veselou podívanou.

Plovoucí trhy, mizející fenomén jižního Vietnamu. Lodě na první pohled chaoticky křižují řeku a domorodci smlouvají, přebírají a vybírají a snaží se ignorovat turisty.

Mezi loďkami s ovocem a zeleninou, nejčastějším sortimentem plovoucích trhů, lze koupit i spoustu jiných věcí. Kónické klobouky, stírací losy, kosmetiku či trenýrky s obrázkem Mickeymouse.

Ideální je navštívit trhy brzy ráno. Jednak je k vidění největší výběr zboží a jednak je zde méně turistů, zejména těch z organizovaných zájezdů.

Například plovoucí trhy Cai Rang a Phong Dien občas působí jako cirkusové číslo, kde kolem každé loďky domorodců krouží pět lodí s turisty.

Plovoucí trhy se zmenšují a zanikají, jelikož je postavena spousta nových mostů a silnic. Pročež již lodě a kanály přestaly být jedinou komunikací a nejsnazší formou přepravy osob a zboží.

Stejně jako na tržištích na souši, i plovoucí trhy mají svoje restaurace - plovoucí, samozřejmě. Trh Phung Hiep.

Delta Mekongu nabízí vše. Krysy s tmavým i světlým masem. Kachní krky plněné chobotnicí. Holoubata na houbách. Zkrátka všechny myslitelné lahůdky. Pouliční jídelna v Can Tho.

Nejrůznější skútry a motocykly malých kubatur patří k Vietnamu jako smažený sýr k Česku.

Motorizace Vietnamu pokračuje mílovými kroky. Ve městech přibývá automobilů a i na venkově už jezdí domorodci na buvolech jen zřídka. Jednoznačnými vládci země jsou však skútry.

Vietnamci jsou mistry jednostopých vozítek, ze sedla běžně nakupují, častokrát v sedle narychlo zhltnou jídlo a pílí dál.

Sofistikované zavazadlo na převoz drůbeže na motocyklu.

Lékárny patří k podnikům, které fungují výlučně jako kamenné obchody. Výjmkou jsou falešné i pravé pilulky na erekci hojně nabízené přímo na ulici hlavně turistům.

Kromě všudypřítomných trhů s potravinami jde samozřejmě na ulicích koupit téměř vše. Existují i trhy s bojovými kohouty, s dřevěnými úlomky nebo trh specializovaný na myši.

Prodavačka ramínek. Nová obchodní centra vyhovující moderním standardům hygieny, estetiky a kvality produktů nahrazují venkovní trhy a pouliční prodávání. Příšerná nuda, dokonce ani žábám už někteří prodejci nechtějí řezat hlavičky.

Vietnamská tržnice ve Vietnamu, Danang. Na obrázku milovnice růžových pantoflí.

První dekády 21. století pravděpodobně znamenají konec pouličního stravování ve Vietnamu. Vymáhání jistých hygienických standardů neminulo ani Vietnam. Na obrázku prodej jídelních hůlek, Hanoj.