1.8. 2000
Bárt je opět ožralý. Ožralý jako prase, pije už od rána a nemám pocit, že by vůbec od včerejška přestal. V Karlových Varech navíc odchází do obchodu s odůvodněním, že si potřebuje koupit lízátko. Vrací se s lahví ginu. Sjíždění Ohře se jako obvykle scvrkává na levitování mezi dvěmi a čtyřmi promilemi. Večer končíme v táboře skautů. Alkoholu teče zřejmě více, nežli vody v řece. U vedlejšího ohně běhají uniformovaní skautíci, hrajou songy o řece, sluníčku, věrnosti a tak a do toho jim nalití Zelí, Houmr a kamarádka Jitka vřeští songy o opilcích, nejjednodušší písně kapely Tři sestry, popěvek Na sračky na sračky a další oblíbené lidovky. Kolem 22.00 maj skautíci večerku, ale asi se moc nevyspí. Z hospody přichází Bárt z Dušanem. Bárt je nakropenej jak prase, Dušan také. Bárt ve svý opilosti imituje opilého Dušana, Dušan imituje opilého Bárta. Pokračuje šílenej řev, který je nazývám zpěvem, každej řve jinou píseň, do toho Houmr neskutečně hnusně mlátí na rozladěnou kytaru, Zelí s Bártem krkají, kamarádka chraptí… Kolem jedné jdou někteří spát. Zejména proto, že na kytaru již nelze hrát, jelikož se nebohému hudebnímu nástroji věnoval Dušan. „Zlomil jsem strunu,“ oznámil, když se ozval drnčivý zvuk. Zelí je v depresi, protože mu Dušan s Houmrem vypili poslední flašku ferneta. Ve dvě jde spát Zelí, tak otvíráme tajného ferneta. A dalšího tajného ferneta. V půl čtvrté jdeme s Bohoušem vzbudit Zelího, by si s námi zahrál na karty. Kopeme Zelího ho do hlavy, taháme ho za uši a strkáme trávu do nosu, ale Zelí na nic nereaguje. Je mi nějak divně, neměl jsem tu flašku ferneta vypít za dvacet minut a už vůbec jsem ji neměl zalévat lahví ginu.
2.8. 2000
Jsem vzbuzen v sedm hodin. Šílení skauti začali dělat rozcvičku a dusají kolem jako sloni. Pak naskákali do řeky a dělají ve vodě kliky. Zřejmě dobrovolně. Až na Radošov jsem jel s opilým Dušanem. Třikrát mi vypadl z lodi do vody a plujíce vedle kánoe, volal na všechny strany: „Neumím plavat! Dejte mi fernet, jinak se utopím!“. Putovní opice za dnešní den patří Bohoušovi. Nebyl schopný vylézt na břeh, natož tahat loď, kterou museli vytáhnout bavící se přihlížející. Následně vytáhli o Bohouše. Zachráněný opilec se všem odvděčil tak, že pozvracel stoly v hospodě, záchody v kempu a několik stanů.
3.8. 2000
Ráno je Bohoušovi nedobře. Kupuje si mléko. Já vůl se napil a pak jsem to málem nestihl za nejbližší keř. Večer dorážíme do hospody Mlejn. Od 16.00 pijeme. Alkohol, pokud by se někdo nedovtípil. Ve tři hodiny ráno nás pan hospodský vyhazuje na ulici řka, že nejlevnější pití mu došlo a na jiné nemáme. Moudrý to muž.
4.8. 2000
Ráno jak po bitvě. V jedné řadě: láhev od rumu, láhev od rumu, Zelí, poslintaný Bárt, flaška od ginu, pozvracený Bohouš, zbořený stan, tři lahve od fernetu, další zbořený stan, dvě lahve od ginu… Odpoledne jsme jeli jenom do Stráže a v hospodě čekali na odvoz. Sjíždění řeky Ohře proběhlo a dopadlo naprosto podle očekávání.
5.8. 2000
Střízlivím, což bude zřejmě probíhat ještě pár následujících dnů. Dívali jsme se s kamarádkou Jitkou na film Pelíšky (no nic moc, nějak mě to neuchvátilo) a na Všichni moji blízcí ( závěrem téměř holywoodským zprznili celý film). Na porno nedošlo, protože při sledování neustávajících rytmických pohybů bych se zřejmě poblil.
6.8. 2000
Jedu na hokej. A nejen lecjak. Jsem nucen jet vlakem a ČD nepřekvapují….hodina a čtvrt zpoždění.
Tarabis se vrátil z Anglie, kam jezdí požírat úrodu jahod a buzerovat ostatní brigádníky, čemuž říká dozor. Zítra ráno jede do Francie. Co si budeme nalhávat, jazykově vybavený pan Tarabis je díky svému jazyku oceňován mnoha brigádnicemi po celé Evropě.
7.8. 2000
Dostal jsem výplatu.
8.8. 2000
Už nemám výplatu.
9.8. 2000
Dnes jsem ráno venčil psa, bylo po dešti a krásně voněla zem. A já jsem konečně pochopil, co láká hrobníky na jejich práci. Ta vůně. Jsou to normálně agrofeťáci! Poté jsem znejistěl sám sebou, jestli je vlastně v pořádku hned po ránu myslet na hrobníky.
10.8. 2000
Konečně jsem dočetl životopis Hemingwaye. Ve slovenštine….a zjistil jsem, že slovensky už se moc nechytám. Kdybych nemusel být v práci, respektive bych se odhodlal živit poněkud nekonvenčně, tak bych zdrhnul někam do Tater pást ovce.
11.8. 2000
Večer se u nás sešly ještě dvě sousedky, spolu s matkou šílená kombinace. Počaly chlastat a do toho měly hlášky, kterých jsou schopny jenom tři opilé ženštiny na dámské jízdě. Po dvou šampaňských a dvou litrech vína šly naštěstí do hospody. Sestra šla taky chlastat, pročež jsem měl v bytě klid.
12.8. 2000
Jedu do Klášterce nechat si zase zničit sádlo na hokeji. Zjišťuji, že hokejem se opravdu živit nebudu.
15.8. 2000
Měl jsem sezení u starosty, který chce, abych pracoval. Abych byl přesný – nutí mne věnovat se zahraničním návštěvám, protože z nějakého mně naprosto neznámého důvodu usoudil, že jim rozumím. Například dnes mi do kanceláře od ránalezou Němci. Tak jim zase tříslovnou slovní zásobou vyprávím o Žatci. Ocenili to 20 markami do mé kapsy. Asi odměna za komickou lingvistickou vložku.
16.8. 2000
V práci jsem jako skoro obvykle nic nedělal. Sestra je opuchlá a má 40 stupňový horečky. Naštěstí jsem jí nepůjčil žádný peníze, takže i kdyby to nepřežila, nic se neděje. Od pondělí mám dovolenou, ale práci, kterou bych měl před ní udělat nestíhám ani náhodou. Třeba to bude tím, že nepracuju. Už by se měl pomalu vrátit Tarabis z Francie, ale jak ho tak znám, tak tam zase oblbuje Francouzsky a snaží se jim namluvit, že nejvýkonější sexuální jedinci jsou z Postoloprt, kde Tarabis žije. Tedy žije tam jen oficiálně, jinak je v Plzni. Do díry s malebným názvem Postoloprt jezdí, jen když nemá prachy a obehrává otce v kartách.
19.8.2000
Na dnešním tréninku došlo k velice zajímavé situaci. Ale ač se to zdá neuvěřitelný, jeden ze spoluhráčů podal ještě horší výkon než já. Možná si tu rezignaci na kariéru profesionálního hokejisty ještě rozmyslím.
20.8. 2000
Dověděl jsem se, že ten, kdo hrál včera ještě hůř než já, je nějaký dvanáctiletý kluk.
21.8. 2000
Jedu raním vlakem za Zelím dalšími známými do Brodku u Přerova. V 14.00 jsem dojel a našel Zelího v polovičním bezvědomí. Celý týden den co den chlastal a završil to třídením maratonem, při kterém trumfl i všechny Moraváky. Během tří dnů vypil 50 piv, litr slivovice, do toho hulil trávu a nakonec si do plic pustil sedm bombiček na šlehačku. Večer jsem si dal flašku ferneta, půl flašky vodky, zelené rajče, vyhrál jsem asi 150 peněz v kartách, spálil si nos sirkou (jak k tomu došlo vážně netuším), shodil truhlík s kytkami a částečně povalil nějakou zídku. A poté jsem usnul na spacáku. Dovnitř už jsem neměl sílu zalézt.
22.8. 2000
Teče mi krev z nosu, kterej jsem si včera zevnitř spálil. Dovídám se, že je to z toho, že jsem dělal svítící holubičku se sirkou v zubech. Stopujeme se Zelím do Hranic, abychom počkali na Bohouše, který přijede z Čech. Vlak má zpoždění, tak vyhrávám v kartách a Zelího dluh se zvyšuje na 200 peněz. Přijíždí Bohouš a jdeme do nedalekého zatopeného lomu se koupat. Spíme na kedlubnovém poli. Hned vedle silnice a chodníku, pročež nás kolemjdoucí mají za exoty. A mají mimochodem pravdu.
23.8. 2000
Odpoledne stopujeme ve třech do Prostějova,poté jedeme vlakem do Chornice a nakonec za moravskou kamarádkou Silvií. Spali jsme na nějakém poloopuštěném statku.
24.8. 2000
Odjezd do Boskovic a odpoledne do Brna. Kontaktoval jsem své známé a sdělil jim, že přijedu i s panem Zelím a panem Bohoušem. Oba vytečníky jsem vylíčil jako slušné hochy, pročež obě mé známé souhlasily a hotovily se k intelektuálnímu setkání. Zelí se ovšem nehodlal nikterak přetvařovat, pročež se v podvečer přiopil, večer opil a do čtyř do rána obtěžoval obě ženštiny dvojsmyslnými poznámkami.
25.8. 2000
Zatímco Zelí a Bohouš odjeli, já se přesunul na chatu k Brněnské přehradě. Ač jsem si dal ráno předsevzetí, že se stanu zapřisáhlým abstinentem a bojovníkem proti alhokolu, už ve tři odpoledne jsem nemohl ani chodit. Takže jsem dvakrát spadl do příkopu, dvakrát na chatě ze schodů a jednou vypadl z okna, když jsem se nakláněl, abych lépe viděl do výstřihu slunící se kamarádce L.
26.8. 2000
Ráno se nějak nemůžu hýbat….ale fernet opět léčí. I večer fernet léčí.
27.8. 2000
Odjíždím hned ráno. Jedu rychlíkem do Prahy a pak do Žatce a večer na hokej do Kláštěrce. Můj sportovní výkon odpovídal uplynulému týdnu. Útěchou mi může být, že jsem si potupně nepozvracel dres.
28.8. 2000
Přijel pan Tarabis. Ve Francii osahával nejdřív Ukrajinky, poté Francouzky a poté již neví, jelikož přestal svým svěřenkyním kontrolovat cestovní pasy. O to více se věnoval kontrole jistých tělesných zákoutí.
30.8. 2000
Pan Tarabis přijel zase svým bakelitovým šidítkem, kterému říká auto. Vyjeli jsme. Po pár minutách jsem mu uvolnil ruční brzdu. Pak jsme přijeli na křižovatku. Jako obvykle se nemohl rozjet. Po třech pokusech auto doskákalo doprostřed největší křižovatky v okolí. Po dalších několika pokusech se konečně rozjel.
31.8. 2000
Ráno jsem vyjel s Belgičany z družebního města do Prahy. Šli jsme na Hrad a pak přes most na Staromák a na Václavák. Matrjošky, Japonci s digitálními fotoaparáty (až vyrostu, taky si pořídím digitální fotoaparát) a přiopilí Belgičané. Večer jsem musel s Belgičany na Mariánské náměstí na poskakování s valaškama a troubení na fujaru.
„Vy Češi mít moc super tradice!“ pravil starosta belgického družebního města, který si koupil u Karlova mostu ruskou beranici, matrjošku a z fujar byl v sedmém nebi.