26.2. 2014 středa – 6.3. 2014 čtvrtek
Kurvující Poláci, strakatě oděné Nigerijky, turbany pandžábských Indů, teplákové soupravy Rusů, rozbité a špinavé boty Čechů – Dublin je již od pohledu městem kosmopolitním. Hned v šesti okrscích centrálního Dublinu jsou rodilí Irové v menšině a pětina obyvatel města nepochází z Irska. Zasmušile tak kroutím hlavou, když mi indický zákazník nadává polsky, španělský kolega ostravským dialektem a nigerijský taxikář dodává cosi o výborných cenách českých prostitutek.
Procentuální zastoupení Dubliňanů narozených mimo Irsko
(Irish Times)
7.3. 2014 pátek
Dojel pan technik a má kuchyň získala k zásobám alkoholu a dalším drobnostem pěkný doplněk – omítka zacákaná čínskými polévkami je nyní skryta za mléčným sklem.
8.3. 2014 sobota
Na Krymu je krásně, tam by chtěl bydlet každý. I Rusové. Jest pěkné, když se svět řídí právem. Právem silnějšího, samozřejmě. Na takovém světě nebude zmatku a tak to má být. Asi. Byť jsou zřejmě Ukrajinci jiného názoru. A být jiného názoru, to je asi tak vše, co mohou dělat. Kdyby bylo na mně, zavřel bych Rusy za ostnatý drát, navozil jim pár cisteren vodky a za pět peněz půjčoval přihlížejícím kulomet, aby si svého trofejního Rusa zastřelili. A vůbec, Rusové patří do ZOO. Jako exponáty.
Tak, tolik mé politicko-naivně-xenofobní okénko.
9.3. 2014 neděle
Naprosto zásadní dotaz – proč lidi slaví narozeniny, svátky a tak podobně? Proč vlastně vůbec něco slaví? Tedy, nejde vůbec o zásadní dotaz, jen by mě zajímalo, proč jsem dnes objevil v poštovní schránce čínskou polévku s nálepkou „Všechno nejlepší!“.
10.3. 2014 pondělí
„Kde jsou ty legrační historky, kterými jsi nás zásoboval?“ zní dotaz jednoho z otravných čtenářů Chochovin.
Vážený pane B. Jsem již starší pán a adrenalinové zážitky jsou věcí historie. Činy nerozvážného mládí bych tak zařadil někam k lovcům mamutů, vynálezcům bicyklu či muži, co poprvé provedl kotrmelec. Abych to ujasnil ještě více – již nehodlám v opilosti lézt na lampy veřejného osvětlení, močit automobilům do chladičů ani přemlouvat revizorku, že pokutu odpracuji umýváním nádobí.
No, možná ještě spolykat tři svázané žížaly ještě zvládnu, jak jsem nedávno viděl v dokumentu z Bangladéše.
11.3. 2014 úterý
Již tak bičován strastmi nudného života, rozhodl jsem se dopřát si dalšího trýznění. Pořídil jsem si letenku do Indie, což znamená týdny ve spárech šíleného vedra a ještě šílenějšího expedičníka, známého pana Josefa. Navíc se výletu téměř jistě zúčastní i gynekolog pan Kápa, který v opilosti obtěžuje okolí výkřikem: „Dejte mi gumové rukavice, ať vás všechny vyšetřím!“
12.3. 2014 středa
Po roce od výletu do Kolumbie jsem posbíral pár obrázků a vrhnul je na internet. Jelikož internet je jako vyžilá prostitutka. Taky snese všechno. Pročež nyní světová síť trpí obrázky z kolumbijského pobřeží Karibiku, z výletu do národního parku El Cocuy a kolumbijského vnitrozemí.
Údolí Cocora, Kolumbie
13.3. 2014 čtvrtek – 23.3. 2014 neděle
V mém irském bytě jest lednice obsypána infantilními nálepkami, kýčovitými magnety, účty za plyn a elektřinu a fleky od jídla. Vše má na svědomí spolubydlící, která, ač dospělý jedinec, nemá problémy chovat se občas jak pětiletý šklebák. V kontrastu s infantilním chováním jsou události, při kterých se sotva dopotácí do bytu se třemi promilemi v žíle a nebo řeší se svým přítelem, kdo půjde vysypat odpadky. Zvláště domluva o odpadcích je doprovázena létajícím porcelánem, kuchyňskými noži a drsnými slovy.
Dnes jsem ráno přijel z práce a na lednici jsou stovky magnetických písmen. Z některých jsou složeny celé věty, ze kterých mám pocit, že včerejší večer se v bytě neodehrával v prostředí intelektuálních konverzací. Přes celou lednici se totiž táhne z magnetických písmenek sestavený nápis MATYLDA SI ZASUNULA TAMPON ZATRACENĚ HLUBOKO. Slova „fucking deep“ jsou vyvedena obzvláště hravým způsobem.
24.3. 2014 pondělí
Sedím v autobuse městské hromadné dopravy a jedu od nás ze vsi do města Tábor, bych sobě zakoupil pytel čínských polévek. Najednou pan řidič prudce brzdí, jelikož přes silnici kráčí párek kachen.
„Kačeny! Konečně trochu přírody,“ spokojeně pronesl krotitel autobusů.
„A někteří zmrdi by je klidně přejeli! Lidi jsou svině!“ zařval najednou pan řidič, až sebou cestující vyděšeně trhli.
„To je ta demokracie! To je ta slavná demokracie! To je ten Havel!“ zaječel ještě.
Možná by Čechové neměli tolik holdovat alkoholu, lysohlávkám, marihuaně, čínským polévkám a jiným halucinogenům . Řidiči autobusů obzvláště.
25.3. 2014 úterý
„Rovnátka! Kolikpak stojí v Kolumbii rovnátka?“
Využil jsem stále se zlepšujících služeb Českých drah (to není ironie) a odjel do Ústí nad Orlicí. Známou cestou jsem doklopýtal do městské knihovny a poté podstatnou část večera trávil promítáním ohyzdných obrázků z výletu do Kolumbie. Obecenstvo mne tentokrát zaskočilo, jelikož nezazněly obvyklé dotazy „Kolik to celé stálo?“ a „Kde na to berete?“. Místo toho padaly vskutku obskurní otázky ohledně polévky z kolibříků a celé to završila divačka dotazem, kolik stojí v Kolumbii rovnátka na zuby. Celá má geografická, geopolitická a historická příprava přišla vniveč, jelikož na rovnátka jsem se zkrátka nepřipravil.
I přes tuto trestuhodnou blamáž jsem od knihovnice Aleny dostal spoustu slíbených knih a to jsem ještě mnoho knih musel odmítnout, jelikož jsem si sebou nepřinesl nákladního soumara.
Kolumbijská rovnátka v podání tanečnice karnevalu v Barranquille
26.3. 2014 středa
Abych nezapomněl. Kromě knih jsem si za svůj hanebný včerejší výkon vykoledoval ještě další odměny. Obdržel jsem věnec z čínských polévek, se kterým jsem byl nucen pózovat fotografovi (jestli se ta fotka někdy někde objeví, nezbude mi než spáchat kykyryký, harakiri či jiný způsob bolestivé sebevraždy). Mimoto jsem od jistého diváka dostal i nevšední pexeso – rytinami zobrazené lebky nejrůznějších zvířátek. Hra je prý určena zvláště pro „mladé přírodozpytce a nekromanty“ a jejím autorem jest měditepec Vojetěch Jirásko.
Jak vidno, je přepečlivě dbáno o mé tělo i duši.
Pexeso mědirytce pana Vojetěcha Jiráska.
27.3. 2014 čtvrtek – 6.4. 2014 neděle
Jedenáct nočních směn v řadě. Jest období, kdy pracuji rád, jelikož jsou rána krásně mrazivá a letiště ojíněné. Jednomu z polských kolegů se zřejmě tolik pracovat nechtělo. Pročež si řekl „A dost!“ a já ho tak posílám letem EI362 do Varšavy v zinkové bedně.