1.6.2001
Řek jsem již sjížděl několik a zajisté i nudnějších, než je Vltava. Leč stále trvám na tom, že nejhezčí českou řekou jest Ohře.
Večer v kempu řvou šklebáci a pije se teplá desítka a slivovice.
2.6.2001
Poslední den na vodě. Jedeme asi dvacet kilometrů, ale je to samá menší peřej, pročež cesta ubíhá svižně. Sud s pivem se veze v jedné z lodí, pročež všechny ostatní krouží kolem. Báří nic neponechala náhodě a pro jistotu si vezeme ve své lodi fernet. Po dvou hodinách od vyplutí vezeme již jen prázdnou lahev.
4.6.2001
Samozřejmě jde o nepodstatný, nedůležitý a zapoměníhodný detail, ale kromě úžasných Chochovin existují i jiné internetové stránky. Jedny má například i šílený horolezec a paranoik pan Howadoor.
Dnes jsem zjistil, že prolhaný had Howadoor na svém prolhaném webu ve svém prolhaném deníku lže nehorázným způsobem. Konkrétnějí – pomlouvá mne a blábolí něco o tom, že jsem prý náruživý piják alkoholu a dokonce…. nazývá mne Pražákem! Když jsem mu pohrozil likvidací, odbyl mě tím, že pojede do Pákistánu. Zbabělec. Kdyby raději podrobněji referoval o tom, že močí do krabic od mléka a džusu a v podvečer to na brněnském chrstá z balkónu.
5.6.2001
Od rána mě neustále napadá nesmírně intelektuální a inovativní verš prasátko-lízátko. Je to neodbytné.
6.6.2001
Počítám veškeré peníze, které můžu dát dohromady, než pojedu do Ruska a dospěl jsem k částce 12 tisíc peněz. Devět tisíc jsou nutné výdaje jako víza a jízdenky, dva tisíce nenutné výdaje, jako je pojíždění kolem Bajkalu a tam mám tisícovku úplně volnou.
Večer se vracím z hospody a potkávám dvě ženštiny. Zlité jak dogy a dělají bordel. Zastaví je dva policisté a chtějí občanky.
Ženština první: Nedám vám občanku!
Policista první: Tak to vás musíme předvést a sepíšeme protokol.
Ženština první: Já vám žádnej protokol nepodepíšu, dokud v něm neopravíte všechny pravopisný chyby!
Policajt první: Vy si asi myslíte, že jsem blbej, ale já jsem studoval dva roky medicínu!
Ženština první: Vy jste studoval dva roky medicínu? Tak to vás ošukám!!!
Ženština druhá na druhého policistu:
„Podržte mi prosímvás bundu, potřebuju se vychcat.“
Druhý policajt drží bundu a ženština dřepí a močí.
Ženštiny byly pokutovány. Tři stovky.
8.6.2001
Mám ruské vízum, je to dobrý, není cesty zpět.
Odpoledne jsem jel do Zlína za kamarádkou Báří. Opět jsem k cestě využil režijku pana Bohouše a opět na legitimaci přilepil svou fotografii žvýkačkou. Po cestě jsem přemýšlel, zda-li mě neustálé kupování žvýkaček nepřivede na mizinu.
11.6.2001
Zdražili vlaky v Rusku o 30%. Tak to už do Moskvy určitě letím letadlem a poté nevím. Pečlivě rozpočítaný výlet se hroutí. Na internetu hledám informace o rychlém prodeji ledviny.
13.6.2001
Po dlouhých a podrobných výpočtech mé finanční situace jsem opět jako vždy dospěl ke stejnému výsledku – nemám skoro nic a budu mít ještě míň. Pobyt v Rusku se rýsuje čím dál tím zřetelněji v oparu ne tajemna, ale mého hladovění.
14.6.2001
Kolegyně zase vykecává díru do hlavy. Dostal jsem přednášku o jejích psech, jak se bojí k zubaři a jak nejí buráky, protože po nich dostávají žaludeční křeče. Nemám rád sdílé osoby.
15.6.2001
Sedíme pod jezdeckou sochou pana Žižky na Žižkově. Pan Zelí, pan Bárt a já. Zakoupili jsme 15 lahvových piv a pan Zelí krabici vína.
„Jako hovno z nutrie,“ okomentoval kvalitu vína pan Bárt.
Pan Zelí si ovšem z odborného posudku nic nedělal, víno vypil a zalil svým podílem lahváčů. Následně začal metat prázdné lahve po okolí a opilecky hulákal: „Trefím Karlín!“
16.6.2001
Odjel jsem na koleje, abych někoho přemluvil na výlet do hospody. Na pokoji budoucích absolventů VŠE ovšem probíhala podivná zábava, kdy se testovala lékařská sada odcizená na jakési brigádě. Lékařským kladívkem na čéškový reflex jsem byl bit do hlavy.
18.6.2001
Zdražili letenky z Prahy do Moskvy. Ze 7 tisíc peněz na 9 tisíc a ještě si k tomu musím koupit jakousi kartu GTS. Mimoto se posunul datum odletu u nabízených letenek až na 10. července. Mé plány jsou v troskách. Být v Rusku v troskách, to je tedy dost nevábná vyhlídka.
19.6.2001
Večer jsem šel do Vystřelenýho voka. Byl tam bambilion lidí a umělec, který recitoval něco o péru a smrti. Na stole spal pan Zelí a vedle něj pan Bohouš pil na střídačku absint a sodovku.
22.6. – 24.6. 2001
Na víkend jedu na chalupu ke Strakonicím. Účastníci této zajisté kulturní a osvěžující akce jsou směsí bývalých studentů gymnázie v Žatci a současných i bývalých studentů a studentek pražské VŠE.
Už odpoledne došel rum. Pan Bárt s panem Houmrem šli po vesnici dům od domu a škemrali o další alhokol. Slitovala se pouze jakási stařena, která obdarovala oba opilé žebráky dvěmi deci rumu a dodatkem, že zbytek lahve nalila sama sobě při pečení do bábovky.
V devět večer někdo dostal nápad jít na houby. V igelitové tašce jsme si přinesli červy prožraný suchohřib, dvě muchomůrky a lebku zdechlého srnce.
Nad ránem jsme se vyzraceli a šli spát. Minimálně někteří.
Druhý den vypada podobně jako den první. Rozdíly spočívaly pouze v tom, že zatímco někteří občas přestávali pít a snažili se působit střízlivě, pan Bárt se rozhodně nepřetvařoval. Když byl odtažen za asistence policie z vesnické křižovatky, kde se polonahý opaloval, nadvakrát vypil další lahev rumu a počal vykřikovat maďarská slova, kterými ho kdysi vzdělaly naše maďarské kamarádky.
Na konci víkendu při cestě autobusem do Prahy pan Bárt přinutil řidiče autobusu několikrát zastavit pod výhrůžkou, že bez zastavení pozvrací řidiče, všechny pasažéry a ještě mu v žaludku určitě něco zbyde na další kolo.
25.6.2001
Víkendová akce opět potvrdila, že ve vysokoškolsky vzdělaných lidech má Česko zářivou budoucnost. Putovní opici získal jako obvykle pan Bárt. A dlužno dodat, že tentokrát se opil tak, že jsme se občas i strachovali o život rozjařeného mladíka.
U stanice metra dnes ležel posraný bezdomovec a příšerně smrděl. Díval jsem se pořádně, ale Bárt to nebyl. Kupodivu. Zrovna Bárt nedávno vyprávěl příběh, jací jsou na kolejích prasata. Vzali dělobuch, zapálili a mrštili na záchodovou mísu. Ozvala se rána. Mísa byla na sračky a hovno bylo na zdi. Jenže co s hovnem na zdi? Tak se rozhodli smést ho. Hasicím přístrojem. Práškovým. Jali se tedy kropit celou zeď práškem. Výsledek byl relativně uspokojující. Až na to, že pod nánosem prášku nemohli hovno nalézt i přesto, že nevzhlednou bílou hmotu na různých místech propichovali brčkem.
26.6.2001
Večer jsem šel do hospody, včerejšek jsem vynechal, i když to rozhodně neznamená, že bych byl včera střízlivý. Viz víkendová akce. Kupodivu se dnes do hospody nedostavil nikdo, kromě mých maďarských kamarádek. Györgyi mě učila, jak se maďarsky řekne beruška, když už vím, jak hovnivál. Edina se klepala očekáváním, protože přímo z hospody šla na pánský striptýz. Já se také klepal. Zákeřný chlast.
27.6.2001
Nekoordinovaně se plazím po posteli, ožralý jak už dlouho ne. Oblékám si nějaké věci, co leží vedle na podlaze a potácím se do práce. Kolegyně něco povídá o mrkvi a mně je to jedno, nevnímám.
Do bytu mi večer přijely kamarádky Jitka, Edina a Györgyi. Pily vaječný koňak. Opilá Edina se vrhla na fotografie z jakési předchozí akce. Nebohá dívčina počala fotografie líbat a roztouženě volala: „Miluji, miluji, miluji!“
Na fotografiích byl polonahý Houmr a škrábal si chlupaté špeky.
29.6.2001
Volal jakýsi Petr, že se mnou jede na Bajkal. Pan Petr je dřevorubec odkudsi z polosamoty v horách, podle přízvuku odkudsi z Polska, Slezska či severní Moravy. Telefonát byl poněkud zmatený a nedozvěděl jsem se nic důležitého. Nicméně dřevorubec by se mi v Rusku hodil jako ochrana proti medvědům a roztouženým ženštinám.
30.6.2001
Odjel jsem vlakem do Zlína za kamarádkou Báří. Jel jsem to čtyřmi různými vlaky, jelikož mě ze tří vyhodil průvodčí.