26.5. 2022 čtvrtek – 2.6. 2022 čtvrtek
Mám v práci nového kolegu. Kolega je z Číny.
Čas: 20:00
„Vítám tě v pekle, milý kolego. Jakpak se jmenuješ?“ počastoval jsem osobu přátelským dotazem.
„Chong Cheng Gǒushèng Tiědàn Shi Shi Ting Wei Tu Dum Yu Stin Ki Pu!“ odvětil nový kolega.
„Uf. Tohle si nikdy nezapamatuju. Můžu ti říkat nějakou zkrácenou verzí?“
„Určitě, není problém! Jsem rád, že mi nechceš říkat Johne jako všichni ostatní!“ nadšeně souhlasí muž z daleké země.
Čas: 20:47
„Chocho! Co to má zase znamenat? Proč prostě nemlčíš? Vždyť víš, že kdykoli cokoli řekneš, je z toho v lepším případě společensky trapná situace, v horším případě gigantický průser!“ huláká na mne pan šéf.
„Co prosím? Vůbec netuším, o co se jedná!“ bráním se sveřepě, jelikož jsem tentokrát neřekl kolegyni z celní správy, že by ve svém věku měla nosit podprsenku, aby si prsy neobouchala kolena.
„Jsi v hlášení od našeho nového čínského kolegy! Za nepatřičné oslovování!“
„Cože? To musí být lapsus linguae! Sám mi dovolil, že mu můžu říkat zkrácenou verzí jeho nehorázně dlouhého čínského jména!“ bráním se.
„To snad neznamená, že mu budeš říkat Ping-Pong!“
Odcházím s pocitem nespravedlnosti. Nechápu, jak může mít někdo něco proti stolnímu tenisu.
Vykládka pasažérů letu z New Yorku
3.6. 2022 pátek – 8.6. 2022 středa
Přilétám na pár dnů do Česka. Jelikož ještě není v provozu vesnické koupaliště, užívám si již značně zapáchající vody v řece Lužnici. Zatímco za bahenní koupele platí někteří jedincové značné částky a za takovými procedurami cestují do dalekých zemí, já mám bahenní koupele zdarma. Nejen bahno jest v řece Lužnici k dispozici. Nezřídka kolem mne poklidně propluje zdechlá ryba, cigaretový nedopalek či hlen z nosů místních rybářů. A to vše mám zdarma!
Také jsem se dokopal k tomu, abych vrhnul na internet obrázky z výletu do Egypta. Nejenže jsem se stále nenaučil fotografovat, ale ani obrázky nějak rozumně upravit a prezentovat tak, jak by se patřilo. Navíc jsem tentokrát hodil na Chochoviny hned dva balíčky obrázků. Směs z divné Káhiry, ošklivé Gízy a míst podél Nilu na jih až k Asuánu jest v balíčku prvním. V balíčku druhém jsou fotografie z výletu do egyptských oáz, kde jsem požíral datle, olivy a poléval se Coca-Colou.
Shali. Oáza Siwa, Egypt.
9.6. 2022 čtvrtek – 16.6. 2022 čtvrtek
Opět na týden v Irsku. Rozhodně nedělám práci, ve které je možno se dožít ve zdraví důchodového věku. A tím myslím zdraví jak fyzické, tak i psychické.
Po jedné z mnohých dešťových přeháněk skrze střechu opět teče voda na desítky míst nejen v hangáru, nýbrž i do kanceláří či kantýny.
„Pojďme skákat přes kaluže! Jako zamlada!“ zahlaholil jsem nečekaně v dobrém rozmaru.
A tak skáčeme. Podívaná k nezaplacení! Šedesátiletý syfilitik Karel, debil Ding Dong a tlustý kripl Chocho.
V psychickém zdraví je u nás nejen nemožné se dožít důchodu, ale evidentně jsme psychického zdraví pozbyli již dávno před před dosažením důchodového věku.
Klasická ranní fronta na dublinském letišti
17.6. 2022 pátek – 22.6. 2022 středa
Přiletěl jsem do Česka, bych se účastnil nejrůznějších aktivit. Uhnízdil jsem se tentokrát nikoli u sebe na vsi, nýbrž na vsi u sestry N., jejího synka Ježíška a manžela pana Oldřicha.
Abych nebyl jen přisprostlý vyžírka, rozhodl jsem se zasvětit Ježíška do tajů chlapeckých her.
„Víš, milý Ježíšku, co je to heslo?“ táži se malého nezvedence.
„Nejsem blbec! Mám heslo v počítači. Má třicet sedm znaků!“ počastoval mne drzými slovy chlapeček.
„Aha. No, to jsem zrovna nemyslel. Ale aby například nemohl nějaký zločinec k vám do domu, tak by měl u dveří říct heslo,“ pokračuji.
Ježíšek poskočil nadšením.
„Samozřejmě to musí být heslo sofistikované, aby na něj nepřišel kdejaký blb. Nejlépe heslo v nějaké exotické řeči,“ edukuji synovce.
Pročež učím chlapečka svahilsky, jelikož je to lingua franca minimálně východní Afriky a zajisté se mu bude hodit v budoucnosti, až bude u jezera Tanganika lovit hrochy do terária.
„Takže například obrázek. Víš, jak se řekne obrázek svahilsky? Obrázek se řekne svahilsky picha. Vyslovuje se to p-i-č-a,“ rozšiřuji obzory žákovi druhé třídy.
Kostel ve vsi Cítoliby bývá svědkem podivuhodných událostí, jako jsou například dětské výkřiky v exotické svahilštině.
Další den Ježíšek přišel ze školy, stojí před brankou na návsi, pěkný barokní kostel v zádech.
„Heslo!“ dožaduji se z bezpečí domu za vysokým plotem.
„Piča,“ nesměle praví Ježíšek.
„Neslyším!“
„Piča!“ praví dětský hlásek o něco hlasitěji.
„Pořád neslyším!“
„Piča!“ ozvalo se zpoza vrat o poznání kurážněji.
„Nahlas!“
„Piča piča piča piča piča!“ huláká Ježíšek ostrým dětským hláskem na celou náves.
Načež se otevřelo okno, z něj se vyklonila sestra a s výrazem ne nepodobným výrazu masových vrahů uprostřed masakru zařvala: „Brácha! Ty hovado! Zabiju tě! Za-bi-ju!“
Poté jsem dostal, opět, spoustu dobrých rad. Například nemám učit děti ve druhé třídě základní školy, jak se svahilsky řekne obrázek. Také je nemám nutit křičet ono slovo na návsi před kostelem. A už vůbec ne, pokud je jejich matka učitelkou.
23.6. 2022 čtvrtek – 30.6. 2022 čtvrtek
V Česku po desetiletí platilo, že zaslat dopis či balík šlo z každé vesnice a až na výjimky zásilka vždy nějak došla. Věčně naříkajícím ukňouraným Čechům bych doporučil návštěvu Irska. V Irsku mají také pošty, ovšem doručování zásilek je takové… irské. Pošťáci s irskou bezstarostností nechávají zásilky u sousedů, přede dveřmi, případně je položí na parapet, často bez jakéhokoli upozornění příjemce. A tak se mi stalo, že jsem přišel za vydatného deště z práce do domu a přede dveřmi ležel balík. Až potud bych se nedurdil, leč poté jsem zjistil, že na balíku je mé jméno. „Pošťáku, ty hovado! Jsi člověk nehodný, zajisté původu nedobrého, zplozen prdlavými psy!“ hulákám za poštovním vozem nadávky, které jsem vyčetl v jednom románu o starých Češích.
Následně nastavuji horkovzdušnou troubu na nejnižší teplotu a do trouby vkládám obsah balíku. Knihy! Ne knihy ledajaké, knihy za nemálo stovek evropských peněz, jelikož jde o knihy plné divných obrázků a miniaturního textu. Takovým knihám se říká atlasy. Vkládám knihy do trouby a obezřetně sleduji, zda-li stránkám není moc horko a suší se tak, jak je třeba.
Atlasů jsem sobě zakoupil několik, atlasů s historickými mapami, dějiny světa v mapách a podobné lahůdky.
Atlas Great maps
Za necelou hodinu jsem atlasy v troubě nahradil steakem z klokana, usadil se ve svém kamrlíku a jal se listovat, jásat a spokojeně se usmívat. Atlasy jsou pěkné, mapy jsou pěkné, komentáře sice občas přiblblé, ale to mi nevadí, jelikož anglicky beztak neumím více jak tři slova a i ta si pletu.
Kromě historických atlasů jsem si jako každých zhruba deset let pořídil i převeliký Atlas světa. Tento atlas má přibližně pět kilogramů, nevejde se do žádného zavazadla rozumné velikosti a já teď přemýšlím, kterak si ho přivezu do Česka. Irskou poštou ho totiž rozhodně posílat nehodlám.
Atlas History map by map