27.3. 2013 středa – 4.4. 2013 čtvrtek
Další kolega zkolaboval, byl odvezen do špitálu a navrácen bude s několika jizvami na hrudníku a přemostěním zúženého či snad uzavřeného úseku tepny. Budu si muset nastudovat disciplíny a kategorie olympijského zápolení. Pokud je v programu soutěž o nejvyšší počet bypassů na jeden pracovní kolektiv, již nyní si mohu klást na hlavu vavřínový věnec a mezi masitým poprsím se mi může dusit zlatá medaile.
5.4. 2013 pátek
„A jestli nezaplatíte hned, pošleme na vás exekutory, supy a obyčejného českého člověka!“ ozývají se v telefonu šílené hrozby. To mi telefonuje slečna z odtahové služby. Více než rok a půl po nehodě po mně odtahovka požaduje tolik peněz, že bych si za to mohl téměř pořídit nový motocykl.
„E? Jakže? Pročže? Ou jé! Vždyť jste mi tvrdili, že je vše srovnáno, že za uskladnění šrotu ve vaší příšerné stodole nic chtít nebudete, že je vše srovnáno a zbytek zaplatí pojišťovna! Před více jak rokem jsem u vás byl osobně a vše dojednal, “ durdím se.
„No vidíte… tak to jsme vám tvrdili špatně, lhali jsme a přijdeme do pekla,“ žoviálně dí slečně.
Okamžitě volám své právničce. Ta mi však jen sdělila, že odtahová služba lhala a přijde do pekla. A že mám vše zaplatit, jelikož jestli na mne pošlou exekutora a navíc obyčejného českého člověka, tak to rozhodně nepřežiji.
Pročež jsem si navlékl bezprsté rukavice pro oduševnělý sport MMA a vydal se trénovat s radostí, že se mi to bude určitě někdy hodit.
6.4. 2013 sobota
Ech. Bylo mi vyčiněno, že prý jsem pomotal jména. Má sestra si nepořídila syna jménem Ježíšek (jak jsem si myslel), nýbrž má Mikuláše. No co, v dětech jsem se nikdy nevyznal.
7.4. 2013 neděle
„To snad není pravda, tohle jsem ještě nezažil,“ hudruje pan trenér. Třískám do boxovacího pytle jak zběsilý a z mé otylé tváře odstřikuje pot. Pan trenér mhouří oči, ale nic mu to nepomáhá – má mého potu plné oči. Následně mám kopati do figuríny, ale to již pan trenér nevydrží, po několika kolech mne zastavuje a praví: „Fontána! Potíš se jak vepř! Lívanče! Ty lí-van-če!“
Jsem šťastný, spokojený a cloumá mnou hrdost. Dosud jsem byl jen obyčejná kobliha, nyní lívanec. A každému je doufám jasné, že lívanec má pěknější tvar, oproti koblize zkrátka úplný atlet.
„Již nejsem kobliha, postoupil jsem na úroveň lívance,“ holedbám se později před ostatními.
Nikdo nic neříká.
8.4. 2013 pondělí
Vyluzuji neharmonické zvuky a provozuji nejrůznější tance, čímž projevuji radost. Paní pošťačka mi donesla balík od knihovnice, paní Aleny. Když jsem překousl provázek a rozsápal obal, má ústa se roztáhla v úsměv tak široký, že by i pan Rákosníček mohl závidět.
V balíku byly čtyři knihy zanedlouho stoleté. Čtyři knihy, jejichž autorem jest pan Músa ar Rueili, známější pod jménem Alois Musil. Knihy jsou v tuhé vazbě, stránky jsou z drsného zažloutlého papíru a na stránkách povídání z dob, kdy bylo dobrodružstvím i jen jet skrze hluboký hvozd do vedlejší vesnice. A pan Musil píše o dávných krajích, o ochraně Núrího, o posvátném Hedžázu, o biblickém ráji v Arábii a zemi královny Zenobie. Znamenité.
Pan Alois Musil, jako správný renesančně založený člověk, byl i přeplodný spisovatel
9.4. 2013 úterý
Nedá se říci, že mi touha po dobrém pití a lehce dostupné zásoby alkoholu dělají dobrotu.
Nejdříve jsem vypil láhev madeirského vína, poté další láhev rýžového vína z Vietnamu a ve finále snědl kobru, která byla v rýžovém víně naložena. Tlusté, tenké i slepé střevo počalo poskakovat v břišní dutině a poté se ke spartakiádě vnitřních orgánů přidal i žaludek. Když jsem nad ránem vrhnul, ve zvratcích byly drobné hadí šupinky.
10.4. 2013 středa
Plánoval jsem na dnešní den nějakou činnost hodnou staršího pána, zakládajícího si na dobré pověsti. Místo toho je mi příšerně zle. Navíc nemohu trávit den na kolenou s hlavou zabořenou v záchodové míse. Namísto čištění vnitřností po včerejších alkoholových orgiích nastupuji do letadla a odlétám do Irska, abych podstoupil další týden masochistických hrátek.
Když hned po vzletu oznamuje pan pilot turbulence po celou dobu letu, chce se mi plakat.
11.4. 2013 čtvrtek – 18.4. 2013 čtvrtek
Svěží vzduch vždy potěší jedinou mou fungující plíci. Problémem je, pokud je to čerstvý vzduch v podobě vichru. A jelikož pracuji na letišti, proudění vzduchu dostává často nečekané dimenze. Abych to zkrátil – například tento týden foukalo tak, že někteří kolegové měli problémy se udržet na nohou. Pokud za takového větru začne navíc pršet, dochází k davovému klystýru.
Já mám vichr rád. Při vichru lze například vyhodit do vzduchu sáček zpola naplněný vodou a zasáhnout pana Pavouka, mého šéfa, stojícího desítky metrů ode mě.
Náramná švanda. Intelektuální.
19.4. 2013 pátek
„A ta pojebaná palma zdochla! Kurva jedna!“ vysvětluje svým typickým způsobem pan Vajco úmrtí pýchy bratislavské flóry. Zkráceně – tropická palma vysazená uprostřed Bratislavy šíleným všeumělem nevydržela zimní mráz a sníh a odmítla plodit kokosové ořechy.
„A tak som tu kurvu vykopal a najebal som tam novú palmu. A aby ta sviňa nezdochla, zapojil som do nej elektrický prúd, to ju zohreje!“
20.4. 2013 sobota
Pokaždé, když jdu na návštěvu k panu Vajcovi, dávám si předsevzetí, že nebudu holdovat jídlu ani pití. A pokaždé se tam přežeru a ožeru. Včerejšek nebyl výjimkou. Nikterak mne neuklidňuje vědomí, že pan Vajco je na tom jistě ještě hůře. Jelikož, co si pamatuji, snědl včera tři a půl kilogramu řízků, půl kila jakýchsi masových šišek a celé to zalil několika litry vína.
21.4. 2013 neděle
Když už ze zoufalství kvílím a u pana Vajca nemohu vydržet již ani minutu, navštěvuji i jiné své slovenské známé. Například slečnu M., která si pořídila nového samečka.
„Ano, má dva metry a čtyřicet kilo, ale mně to nevadí!“, halasí slečna M.
„Jistě, je zadlužený kam se podívá, ale mně to nevadí!“, pokračuje slečna M.
„Ano, živím ho a šatím, pod vlastní střechou uchovávám, ale mně to nevadí!“ dodává dále slečna M.
„No, je členem nějaké náboženské sekty, ale mně to nevadí!“, praví slečna M. dále.
„Ano, zná v sexu jen dvě polohy, ale nevadí!“
„Občas se nesprchuje třeba čtyři dny, ale komu by to vadilo!“
Tímto bych nadšení slečny M. utnul a případným lovcům žen doporučuji být rachitický smrdutý imbecilní vyžírka s vymytým mozkem. Tak. A až si tohle slečna M. přečte, budu nalezen v příkopě. Ubit brutálním způsobem.
22.4. 2013 pondělí
Napsal mi otec. A jen tak mimochodem zmínil, že se byl s dědem projít po zahradě. Což by nebylo nic zvláštního, kdyby děd nebyl již nějakou dobu nesvéprávný, upoutaný na lůžko a dle prognóz lékařů bez šance na zlepšení. Otec dojíždí za dědem každý den, na děda mluví a všemožně se o něj stará. Pročež si kladu otázku, zdali bych byl něčeho takového schopen. A odpovědi jsou znepokojující, jelikož jsem citový mrzák, barbar a nevděčník. A nikterak mne neuspokojuje vědomí, že o mě se postarají leda tak hladoví červi a toulaví psi.
23.4. 2013 úterý
Fotografie mám rád. Fotím všechno možné a poté hloubám. Hloubám nad tím, jak je možné, že ani po letech focení nejsem schopen vyfotit fotografii, na kterou by bylo možno hledět se zalíbením. Vlastním tisíce obrázků z výletů i dnů všednějších. Jedná se o galerii neuvěřitelných důkazů šilhajícího oka, roztřesených rukou, špinavého objektivu a tak podobně.
Jelikož jsem již starší pán, nepotrpím si na výstřelky moderní doby a povětšinou cvakám zrcadlovkou. Jelikož je zrcadlovka velký a neskladný krám, pořídil jsem si dnes malý mačkátkový fotoaparát, zvaný kompaktní. Takto budu mít aparát vždy po ruce a postupně se nekončícím drilem naučím zhotovovat obrázky pěkné.
Z prvních patnácti fotografií z nového fotoaparátu mám na čtyřech omylem vyfocený vlastní prst, na dvou řemínek od krytky objektivu. Na jedné fotografií je bachratý neforemný a ošklivý stín jakési osoby, což zřejmě budu já. Zbytek obrázků první série je rozmazaný. Nade vším září snímek číslo 13, u kterého si ani po bedlivém zkoumání nejsem jistý, co jsem vlastně chtěl vyfotit.
Jsem znepokojen a rozladěn.
24.4. 2013 středa
Papírování po předloňské nehodě na motocyklu nemá konce. Dnes jsem zjistil, že je nutno motocykl vyřadit z evidence. Vůbec bych se nedivil, až třeba za deset let nějaký úředník zaklepe propiskou na mou urnu pronášeje: „Pane Chocho, tenkrát u toho motocyklu – zapomněl jsem vyplnit formulář ABC č.13 ohledně zničeného ventilku! Odeberu si z vás tři deka popelu.“
25.4. 2013 čtvrtek – 2.5. 2013 čtvrtek
Další set nočních směn. Již dávno pro mě není noční můrou práce samotná, rezignoval jsem i nad pracovním prostředím. Se silou lidského intelektu (sic!) však stále zápolím.
Někteří mí kolegové neumí číst, psát ani splachovat záchod. Nicméně jim nedělá problém celé hodiny řešit, jak si nejlépe užít sex s ovcí. Pročež jsem nyní poučen, že ovcím na sex se nemá stříhat srst, aby je bylo za co držet. Že zadní nohy má mít ovce ve stejných holínkách jako ten, kdo stojí za ní. A že je dobré před aktem dotlačit ovce na kraj útesu, jelikož poté neutíká, nýbrž naopak zděšeně couvá vstříc. Vstříc mým irským kolegům. Ech.