1.4. 2015 středa
Nastávající mé spolubydlící G. se vrátil z výletu do Afghánistánu, pročež G. jen srší energií a zběsile tluče do klávesnice, zmítána hormony. Mezitím koulí očima, zatíná pěstičky a vykřikuje drsná slova, až všem teroristům světa tuhne krev v žilách.
„Úplně nejvíc super! Můj drahý si přivezl nové drsné tetování a výborný nápad! Teď už ti oškliví teroristi nemají šanci!“ rozohňuje se.
Není divu. Každý návrat zelených chlapců z výletů do Iráku, Afghánistánu či Horní Děložné je očekáván s nadšením. Chrabří hoši si vezou nová, ukrutná, hrůzu nahánějící tetování a spoustu dobrodružných historek, pročež bude v českých hospodách a na internetu opět přetékat hrdinství na všechny strany.
„To bys nevěřil, ale oni tam na těch misích trpí! Občas jim spadne internet a nemůžou na Facebook!“ vypráví spolubydlící G. smrtelně vážně, pročež chápavě a taktéž smrtelně vážně přikyvuji.
„Ale já už jim to s mým drahým vytmavím, ohavným musulmanům!“
„Sem s tím, hrň své odvážné plány na světlo!“ povzbuzuji dívčinu.
„Zapálíme v Táboře u Kauflandu restauraci s kebabem! To je tam, jak teroristi balí maso do chleba! A potom…. RATATATATATA! Až bude personál vybíhat z hořící restaurace, všechny je postřílíme kulometem! Johohohóóó! Uááááá!“
Spolubydlící G. nežertuje. Ale pobavit rozhodně umí.
2.4.2015 čtvrtek
Všechno má mít své pořadí. Takový názor zastávám, jelikož jsem občan vcelku konzervativní. Proto jsem nyní rozlícen.
„Kde je trojka? Kam zmizela? Kdo odhalí ohavného zloděje?“ durdím se a vrhám zlostné pohledy.
Mých šest břišních pneumatik, svědkyně blahobytu a následky tisíců pozřených čínských polévek, mé chlouby, šest světel v tmavém světě nepravostí. A nyní… pneumatika číslo 3 chybí! Co je to za chaos! Dvojka se mačká na čtyřku, jak k tomu přijdu?
Popravdě řečeno, za vše může mé dobré srdce (mimochodem také zarostlé tukem). Loni na podzim jsem si pořídil raka, domácího mazlíčka. A zatímco třeba kočkám stačí sypat granule a rybičky krmit zdechlými žábami ze silnice, rak vyžaduje jen to nejlepší. Pročež jsem si sám od úst utrhával, čínských polévek se zdržoval a fernetem nezapíjel tučné vepřové koleno.
S tím je ovšem konec. Po trojce by mi mohla zmizet třeba dvojka, potom pětka…. a co by to bylo za bordel, kdybych se škrábal po břiše a konejšivě pronášel: „Jedna čtyři šest, jedna čtyři šest…“?
Pročež jsem se raka zbavil. Domácí mazlíčci beztak patří na pekáč. Z výjimkou drobných papoušků a zakrslých čivav, ze kterých je masa leda tak na polévku.
Kočka R., drzá okupantka.
3.4. 2015 pátek
Spolubydlící G. konečně zprovoznila svou chaloupku na vsi, pročež se ode mě odstěhovala. Bohužel si vzala kočku R. dříve, nežli jsem se mohl škodolibému živočichovi pomstít za útrapy a drzé pohledy, kterými jsem byl v poslední době častován.
Dlužno dodat, že kočka R. si zachránila svůj kožich na poslední chvíli. Již jsem se chystal míchat různé omáčky a velice živě si představoval, kterak se spoutaná R. točí na talíři v mikrovlnné troubě.
4.4. 2015 sobota
Jako obvykle, i letos mi otec připomněl, že lepší už nic nebude.
„Nemáš teď někdy narozeninový den? Pořádně si jej užij!! Už ti jich beztak moc nezbývá. Navíc ty poslední si budeš asi prd pamatovat. Táta“
5.4. 2015 neděle
Z Dobronic ke Stádleckému mostu a po druhé straně řeky zpět. Nejpozoruhodnější na celém výletu je zejména fakt, že jsem si nic nezlomil, nikam nespadl a dokonce si ani nepíchl do oka větev nějakého stromu. Pročež jsem neklidný, jelikož je to nezvyklé.
6.4. 2015 pondělí
Opět a znovu, jako už bambilionkráte, jdu z Tábora do Bechyně podél Lužnice. Něco přes 30 kilometrů vede pěkně po rovině, po cestě může poutník vylézt na věž dobronického hradu a vrhat dolů neopatrné turisty, případně jejich děti, které se tolik nebrání. Je duben, pročež očekávám pěkné počasí, slunečno a ženštiny opalující se nahoře bez.
Nyní již vím, že když chumelí a prodírám se sněhovou bouří, žádné opalující se ženštiny nepotkám. Zkrátka jsem se podstatnou část cesty klouzal po zasněžených stezkách a skrze husté sněžení jsem viděl jen nejbližší velké objekty. Například mé břicho.
V dubnu je možno podél Lužnice chodit, roztahovat chřípí a užívat si vůně jara.
7.4. 2015 úterý
Evidentně jsem nedával pozor při hodinách přírodopisu. Až doteď jsem si myslel, že klíště je otravný roztoč, který saje krev a nerad staví sněhuláky. Ze včerejší vycházky jsem si ovšem dotáhl několik klíšťat. Objevil jsem jich sedm a jelikož jsem ohebný asi jako železniční pražec, další roztoči budou pravděpodobně uchyceni na mně nedostupných částech těla.
Jak je možné, že se na mě přisaje klíště, když jsem přepečlivě obalen vrstvou tuku? Napadají mě divé teorie o klíštěti vybaveného dlouhým brčkem, díky kterému se dostane skrze sádlo ke krvi. Jak je také možné, že jsem obsypán klíšťaty, když včerejší výlet probíhal za hustého sněžení, přecházejícího ve vánice?
Ano, také je možné, že se zapíšu do dějin jako objevitel nového druhu klíšťat. Pan Chocho a jeho klíště tukové brčkové polární.
8.4. 2015 středa
Smetl jsem si z rámě sníh, ulomil rampouch od koutku úst (na stará kolena počínám nekontrolovaně slintat, pročež se mi u úst při teplotách pod nulou tvoří různé ledové útvary) a zavětřil. Kromě zápachu pálených pneumatik (sousedovi došlo uhlí) a zdechlé kočky u zastávky autobusů jsem ucítil i závan jara. Ó ano, začne motocyklová sezóna! Období, kdy nejen pubertální mladíci, ale i muži zralého věku ztrácejí pud sebezáchovy a na svých dvoukolých strojích se vrhají pokořit hloupé a pomalé automobilisty, krátery českých silnic i vlastní ego.
Pročež jsem se počal dotazovat, kdo mi přiveze nějaký pěkný motocykl, bych i já opět uháněl krajinou a hledím helmy vraždil hmyz.
Motocykl jsem si při poslední nehodě snížil, zkrátil, zeštíhlil, značně odlehčil a znepojízdnil.
9.4. 2015 čtvrtek – 20.4. 2015 pondělí
Co bych si nalhával – mí kolegové jsou vyšinutí pošuci a počínám se obávat, že je to nakažlivé. Sbírka nejrůznějších úchylek vyskytujících se na pracovišti je vskutku obdivuhodná a nejeden sběratel pokřivených cest lidské mysli by si u nás nadšeně činil mnoho poznámek.Co bych si nalhával – mí kolegové jsou vyšinutí pošuci a počínám se obávat, že je to nakažlivé. Sbírka nejrůznějších úchylek vyskytujících se na pracovišti je vskutku obdivuhodná a nejeden sběratel pokřivených cest lidské mysli by si u nás nadšeně činil mnoho poznámek.
Aby toho nebylo málo, jen za poslední týden dva kolegové zešíleli a byli odesláni na léčení. V kolonce „důvod absence“ ovšem není napsáno nic o maniodepresivních výjevech či slintání. Strohá diagnóza praví „pracovní stres“. Za mřížemi léčebného ústavu či v domácí péči je tak polský veterán války v Iráku a kolega P. přezdívaný „Rainbow smile“ pro své černo-žluto-zelené pahýly zubů. Další na řadě je pravděpodobně irský veterán vojenské mise na Golanách, který již několik týdnů trpí různými tiky a všechny okolo zdraví optimistickým: „Stejné sračky, jiný den!“
21.4. 2015 úterý
Nedaleko Košic a mého českého bytu je Červená Lhota. Po Českém Krumlově a Hluboké třetí nejnavštěvovanější jihočeský zámek je ovšem ke konci dubna kupodivu turistů prostý. Na bicyklu objíždím rybník, park i zámek samotný. Na jednu stranu je sice pěkné, že se nemusím prodírat davy výletníků, na druhou stranu jsem poněkud rozmrzelý, jelikož svým velkým bicyklem nemohu najíždět do dětí a bezbranných malých psů, uvázaných na obojcích. To si prostě nevyberu.Nedaleko Košic a mého českého bytu je Červená Lhota. Po Českém Krumlově a Hluboké třetí nejnavštěvovanější jihočeský zámek je ovšem ke konci dubna kupodivu turistů prostý. Na bicyklu objíždím rybník, park i zámek samotný. Na jednu stranu je sice pěkné, že se nemusím prodírat davy výletníků, na druhou stranu jsem poněkud rozmrzelý, jelikož svým velkým bicyklem nemohu najíždět do dětí a bezbranných malých psů, uvázaných na obojcích. To si prostě nevyberu.Nedaleko Košic a mého českého bytu je Červená Lhota. Po Českém Krumlově a Hluboké třetí nejnavštěvovanější jihočeský zámek je ovšem ke konci dubna kupodivu turistů prostý. Na bicyklu objíždím rybník, park i zámek samotný. Na jednu stranu je sice pěkné, že se nemusím prodírat davy výletníků, na druhou stranu jsem poněkud rozmrzelý, jelikož svým velkým bicyklem nemohu najíždět do dětí a bezbranných malých psů, uvázaných na obojcích. To si prostě nevyberu.
Původně gotická tvrz se stala známou zejména díky tomu, že po přehrazení Dírenského potoka a odtěžení žulové skalní šíje vypadá červený zámeček jak fantazie přiopilého kreslíře dětských komiksů.
Po cestě zpět činím zastávku ve vsi Tučapy. Vesnice se vyznačuje zejména tím, že na turistické informační ceduli je spousta překlepů, faktických i gramatických chyb. Kromě informační cedule pro intelektuálně méně vybroušené jedince jest za vsí i pěkný židovský hřbitov. Jelikož hřbitov není v pohodlném dosahu holohlavých bezmozků, není postříkán spreji a naopak je pěkně porostlý břečťanem, jak už tak mnohé židovské hřbitovy bývají. V břečťanovém loži se nacházejí tři stovky náhrobků, nejstarší z roku 1737, poslední z roku 1937. Tučapští Židé zřejmě vlastnili křišťálovou kouli a utekli včas, již v roce 1930 zbývalo ve vsi posledních 11 Židů.
Červená Lhota
22.4. 2015 středa
ešel do věčných lovišť a ani se nerozloučil. Můj věrný počítač. Ani není divu. Několikrát mi spadl na zem, při výletech po světě jsem zaléval klávesnici potem, v práci litry kávy a obrazovka jistě trpěla nechutnostmi, které byla nucena zobrazovat. Nejhorší ovšem je, že nějakou dobu nebudu mít jak psát Chochoviny. Při této situaci mne polévá studený pot, jelikož si dobře pamatuji výhružky jistého čtenáře, že mi při absenci aktualizace přiváže ke klice dveří své děti!Odešel do věčných lovišť a ani se nerozloučil. Můj věrný počítač. Ani není divu. Několikrát mi spadl na zem, při výletech po světě jsem zaléval klávesnici potem, v práci litry kávy a obrazovka jistě trpěla nechutnostmi, které byla nucena zobrazovat. Nejhorší ovšem je, že nějakou dobu nebudu mít jak psát Chochoviny. Při této situaci mne polévá studený pot, jelikož si dobře pamatuji výhružky jistého čtenáře, že mi při absenci aktualizace přiváže ke klice dveří své děti!
Má osobní psycholožka vidí ovšem problém poněkud jinak: „Počítač v háji? Tak to je špatné. Jak se teď budeš dívat na porno?“
23.4. 2015 čtvrtek – 3.5. 2015 neděle
„A prásk! A bum! Exploze! Detonace! Výbuch! Oheň a dým!““A prásk! A bum! Exploze! Detonace! Výbuch! Oheň a dým!“
Po školicí místnosti na dublinském letišti poskakuje mužík, mává rukama jak šílenec a afektovaně vříská, až mu žhavé sliny létají všude kolem. Mužík přijel z Anglie, jelikož v Irsku žádný školitel s podobnými znalostmi neexistuje.
Účastním se pravidelného školení, které je jako jedno z mála zajímavé a nebojím se říci, že častokráte i akční. Oficiálně se jedná o školení k odhalování nekalých plánů a v horším případě k odhalování nejrůznějších stádií realizace.
„Nyní si probereme strukturu organizace organizace Al Káida. Jak známo, tato organizace žádnou strukturu nemá. Tříčlenné buňky přece nebudeme nazývat organizační strukturou.“
Po nezbytných slovech o Al Káidě a všemožných pošucích z Maghrebu, Jemenu, z an Nusrá, Chorásánu a podobně se dostáváme k nejzáživnější části školení.
„Tohle jsem koupil na internetu za pět peněz, tohle za dva peníze a tohle mi dali jako pozornost ke koupi osmi akvarijních rybiček,“ vypočítává pan školitel a vrší na sebe nejrůznější předměty denní potřeby.
„Tohle smícháme s tímhle, přisypeme ten bílý prášek a vložíme sem….. a bum! Chachachachá!“
Instruktážní video je akčnější než nejakčnější filmy holywoodské produkce.
„Géniové to jsou, géniové! Žádní blbci v turbanu! Bílý prášek, zelená tabletka, modrý drátek a pytlík! A bum! Chachachachachá!“
„A jakou šanci máte, abyste nějakou výbušninu odhalili? Žádnou, žádnou! Géniové to jsou! Prásk! Bum! Konec!“