9.3. 2019 sobota – 4.7. 2019 čtvrtek
Poté, co jsem si v posledních zhruba pěti týdnech dopřál znechucení z Etiopie, uspokojení v Somalilandu, zlepšil si náladu opět v Etiopii a došel téměř extáze v íránské poušti, nastal čas vrátit se zpět do Irska a potit krev na nočních směnách. Přece jen – hypotéku, čínské polévky, rum a čas od času nové trenýrky a ponožky za mne nikdo nezaplatí. Pročež jsem zkombinoval obvyklé směny, desítky přesčasů a směny odpracované za kolegy a vyšlo mi z toho, že mám během následujících čtyř měsíců šest dnů volna. Dobře mi tak.
Ano, lidstvo je natolik rozmazlené, že posílání desítek tun vajíček z jednoho konce světa na druhý letecky je poměrně běžnou záležitostí.
Nejen pracovní nudou živ je starý pán. A tak jsem sobě dopřál i požitků v podobě změny bydlení. Opět. Jelikož mně i dalším třem nájemníkům dal majitel domu výpověď, nalezli jsem si dům jiný a zaplatili měsíční nájem i depozit ve stejné výši, jak je v Irsku zvykem. Poté ovšem došlo k poněkud výživné sérii drobných událostí, které vyústily ve fakt, že kromě stěhování do nového domu budu muset hledat i další nájemníky. To jsem se tak jednou ráno vracel z noční směny. V domě se na podlaze válely střepy z nádobí a rozbitého zrcadla a chodbou se nesl řev líté šelmy. Řev líté šelmy vyluzovala polská spolubydlící M. Křehká ženština se změnila v nekřekhé monstrum a titulovala nepěknými výrazy svého nyní již bývalého přítele S. a svou nyní již bývalou nejlepší kamarádku J., jinak taktéž nájemníky v domě. Když se totiž bývalý slovenský přítel nevrátil v noci do lůžka, dostala M. ne zrovna dobrý nápad a muži svého srdce zavolala. Muž jejího srdce byl ovšem zrovna otrokem svého rozkroku a otrokem naprosto monstrózního poprsí slečny J. Pročež si, blb, nevypnul v telefonu zvuk. Poněkud konsternovaná M. následovala zvuk zvonění, otevřela dveře do pokoje své nejlepší kamarádky J. a uviděla na velice malém prostoru velice mnoho. Zaprvé zvonící mobil. Zadruhé slečnu J. Zatřetí svého přítele S. A začtvrté spoustu, opravdu spoustu hormonů v akci.
Abych nudnou historku okresního formátu zkrátil – naprosto banální případ vyústil v nemálo zničených věcí, nemálo bezesných nocí celé čtvrti, návštěvy policie a fakt, že do nového bydlení se stěhuji sám.
Přestěhoval jsem se jen do jiné čtvrti, stále ovšem v městečku Swords ležícímu severně od Dublinu. Mám thajskou sousedku, která mi každý druhý den s milým úsměvem vaří. Také mám irského souseda, kterému se vaření a milý úsměv vůbec nelíbí. Zřejmě proto, že Thajka je jeho manželka.
Kromě požírání thajského jídla jsem ovšem nucen i hledat další podnájemníky do domu.
Na inzerát se ozval jakýsi pán. Shodou okolností Polák, pan Mariusz.
“Tak tě tu vítám,” pravil jsem žoviálně. Anglicky.
Ukázalo se ovšem, že pan Mariusz ani po patnácti letech pobytu v Irsku anglicky nemluví. Pan Mariusz je toho názoru, že Grzegorz Brzęczyszczykiewicz je běžné irské jméno, Szczebrzeszyn nebo Szymankowszczyzna typická irská města a “kurwa” je slovem z anglického slabikáře.
Nu což, nepotřebuji za spolubydlícího zrovna lingvistu, že.
Uprostřed městečka Swords, řeka Ward. Město Swords na sever od Dublinu je až překvapivě multikulturní. Výjimka potvrzující pravidlo, jelikož v multikulturnost nevěřím.
Lidi obecně nemám rád. Vůbec. Dle mého názoru by na světě bylo krásně, kdyby byl úplně bez lidí. Jen tak bych se procházel loukami a hvozdy, lezl po kopcích, v lesích sbíral houby a čínské polévky, ze studánek pil rum a v rozkvetlých sadech si nalovil zpěvné ptactvo na polévku. Protože ovšem nejsem žádný samotář, dopřál jsem si ve svém novém irské bydlení společnost a pořídil sobě tři rostliny. Dvojčata Rouru s Trubkou a k nim Otesánka. Jak je známo každému milovníku flóry, při pojmenování jsem se inspiroval samotným odborným pojmenováním rostlin. Dvojčata patří z botanického hlediska mezi rourovníkovité, Otesánek patří k obéznolistým.
No dobrá, tak trochu jsem si názvosloví poněkud upravil. Roura s Trubkou mají listy vzdáleně připomínající roury a trubky, Otesánek má listy poněkud neštíhlé. Cholerický botanik by mě nyní jistě hnal k obzoru, švihal bičem a mrskal po mně granáty, já jsem ovšem jedinec tupý a zůstanu u pojmenování poněkud méně neodborného.