1.1. 2015 čtvrtek – 9.1. 2015 pátek
„Freddy! Ty promiskuitní prase!“ volám ve své irské koupelně. Pavouk Freddy, který obývá mou koupelnu, se evidentně v nedávné době dopouštěl ohavných činností, oddával se neřesti a ani nechci myslet na vilné podrobnosti. Usoudil jsem tak zejména na základě faktu, že kromě potentního Freddyho mám nyní u vany i osm malých pavouků, kteří jako by Freddymu z oka vypadli.
Aby toho nebylo málo – vypadnout Freddymu z oka není jen tak, jelikož má jako správný pavouk čtyři páry očí umístněných na hlavohrudi.
Můj život v Irsku je tak opět o něco bohatší. Sic!
10.1. 2015 sobota
Odjel jsem do města Jihlavy. Odjel jsem tam na pozvání slečny psycholožky, která mi pověděla, že se tam koná sezení, které mi zajisté pomůže. Že si opráším zbylé mozkové buňky, má duše se povznese a zapojím se do života společenského.
V praxi se jednalo o chlastací večírek, jehož se účastnili:
– jeden kus psycholožky s velkými prsy
– jeden kus psycholožky sršící neutuchající energií a výbuchy smíchu
– jeden kus psycholožky týrající svého manžela psychologa
– jeden kus psychologa týraného manželkou psycholožkou
– jeden kus šklebáka, jeho matka i otec jsou psychologové
– jeden kus fanatického milovníka letadel z Brna (to je takové město u Rakouska)
Ech. Vypil jsem nemálo vína a snědl nemálo jídla. Toliko k mé terapii.
11.1. 2015 neděle
Svět kolem mne je plný nemravností. Za mých mladých let jsem věnoval nemálo času zírání na dámská pozadí, ladně tvarované dekolty a štíhlé nohy, zvláště pokud neměly tvary písmen X, O, W a nebo dokonce BŽ.
Dnes, se stařeckým třesem přemáhajícím mé chřadnoucí tělo stále častěji, dostávám se do situací, o kterým jsem jako jinoch ani nesnil.
Například dnes. Ač jsem popil cosi vína, nedá se říci, že bych ztratil sebekontrolu a nechal se vláčet časem i prostorem bezvládně. I přesto jsem skončil v jednom lůžku se třemi ženštinami. Aby toho nebylo málo, všechny ženštiny byly vnadné a ani se nesmály mým tukovým ovarům, vráskám a obecně neintelektuálnímu projevu. Jedna ženština byla z Evropy, z mentálně i jinak zaostalé země zvané Česko. Druhá z ženštin pocházela z rovin dalekého Mongolska. A třetí byla Vietnamka. Nyní je načase utnout barvité (a barevné, vy hnusní rasisté) fantazie některých čtenářů – s Češkou a Vietnamkou jsem žádné sexuální hrátky neprovozoval. A zbytek raději popisovat nebudu, jelikož chaotický propletenec těl vilné dcery Čingischánových plání a tupého geronta za veřejnou inscenaci, byť v literární podobě, vskutku nestojí.
12.1. 2015 pondělí
Ach ta vůně, ta živá barva, ta hmota! Užívám si vjemů, otvírám ústa a chystám se vložit si do nich pěkný čerstvý kus šunky.
Rychlý bezhlučný pohyb, jen lehký závan vzduchu. Třeštím zrak na dva prsty nedaleko mých úst. Mezi prsty byla šunka, nyní tam je jen mezera.
„Ty svině chlupatá!“ hulákám, zatímco kočka R. se spokojeně olizuje.
Co mne přivádí k zuřivosti však není ztráta kousku masa. K zuřivosti mne přivádí pohled kočky R., plný sebevědomí, přezíravé demonstrace převahy.
Brousím, brousím nože.
13.1. 2015 úterý
„To už není deník, to už nejsou žhavé zápisky, to jsou už paměti!“ mračí se knihovnice Alena a virtuálně znepokojeně kyne ukazováčkem, což vypadá značně káravě.
Pravda, Chochoviny jsem neaktualizoval celé měsíce, skluz dosahuje téměř jednoho roku. Ovšem ani tento stav neodrazuje početné davy (nejméně tři osoby, pokud vím) čtenářů, aby s trpělivostí velbloudů pokorně a trpělivě častokráte na Chochoviny zavítaly. Buďme upřímní – tito čtenářové by měli vyhledat odbornou lékařskou pomoc. A tím apeluji zvláště na pana čtenáře Rudolfa, aby si to nevyložil tak, že vleze do nejbližšího špitálu, aby vnadným zdravotním sestrám zíral do výstřihu.
14.1. 2015 středa – 25.1. 2015 neděle
Jelikož mám za rok nárok na dva týdny dovolené, pro další volno si musím napracovat bambilion nočních směn. A tak zatímco kolegové se válejí kdesi na plážích a užívají služeb zejména thajských prostitutek, já, hlupák starý, pobíhám po dublinském letišti. A dost naivně doufám, že poté kolegové projeví podobný nedostatek intelektu a směny mi vrátí tehdy, kdy se mi to bude hodit. A jelikož mám letos v plánu sníst peruánskou lamu, nasbírat si sůl ze Salar de Uyuni nebo svrhávat nebohé turisty ze srázů reunionského Mafate, volno se mi bude hodit.
26.1. 2015 pondělí
Přiletěl jsem z Irska do Česka a v bytě se spolubydlící G. hned chlubí: „Jsem lítá bojovnice, postrach teroristů celého světa!“
„Rozumím. Sešleš na ně Českou poštou kobylky a pakostnici?“
„Přestala jsem jíst kebab! Kebab podporuje terorismus, kebab je zlo, kebab je hrůzný nástroj smrti!“ čílí se obdivovatelka zelených vojenských trenýrek a mužnosti vrchního velitele ozbrojených sil, hradního vepře Zemana.
„Fakt! Povídali to kámoši na fejsbůku! A ti tomu rozumí! Já jim dám, teroristům jedněm! Ratatatatata!“
Pokud si dobře vzpomínám, až dosud byla spolubydlící G. na kebabech téměř závislá. Pokud se koupí kebabu podporuje terorismus, má spolubydlící prostřednictvím pojídání kebabů vyzbrojila všechny teroristy světa přinejmenším jadernými zbraněmi.
27.1. 2015 úterý
Zakoupil bych sobě veliký televizor, ba možná i vlastní kino bych si pořídil. Zásadní problém spatřuji v tom, že není na co zírat. Abych se podíval na zprávy, na to mi stačí obrazovka malá a zbytek obrazové produkce posledních let mne uvádí v nekontrolovaný pláč, v lepším případě jen protáčím oči. Pokud to ovšem takto půjde dále, oči mi budou rotovat jak kuličky na ručním počítadle, pročež budu jistě vypadat ještě hloupěji než nyní.
Naštěstí jsem opět zabředl do vod filmů nezápadní produkce, vyhnul se filmům produkce příliš východní (nic proti korejským a japonským dílkům, ale jsem tupý ignorant a tváře všech asijských herců mi přijdou stejné) a jal se kochat starozákonní stvůrou Leviatanem. Nemám na mysli variace na k pláči nudné katastrofické filmy americké, nýbrž na film pana režiséra Zvjaginceva.
Leviatan jest film ruský, pročež je akční i bez akce. Jako například jiné mé oblíbené ruské veledílo, brutální a syrové i bez záplav krve, Unaveni sluncem. Leviatan nenabízí nikterak objevné téma (objeveno totiž již bylo vše, snad kromě dosud neobjevených příchutí čínských polévek), ovšem po dlouhé době směs absurdity mající punc obyčejnosti, zoufalé snahy čelem prorazit zeď a neúprosného zjištění, že příběh o Davidu a Goliáši je jen blábol je nadmíru osvěžující. Pokud tedy může být osvěžující zjištění, že šedá jest šedá a na růžovou přemalovat nejde.
28.1. 2015 středa
Je sice leden, já však nasazuji teplé vlněné trenýrky, chlupaté ponožky, na hlavu kulicha s pěknou bambulí a vsedám na bicykl. Jelikož jsem se rozhodl, že si letos pořídím motocykl, nadešel čas trénovat. Roky s potrhaným ramenním rotátorem mne donutily najít jiná řešení pro jinak běžné pohyby. Pročež sice občas vypadám jak bezdomovec s hlavou skříplou víkem popelnice, ale zvládám většinu sofistikovaných pohybů. Například ruku zdvihám nad úroveň hlavy tím, že rozvlním břich a poté prudce pohnu bokem. Energie z rozhoupaného tukového pásu se přelije vzhůru, přes sádelnatý prs dospěje k rachitickému ramínku a ruka letí vzhůru. Pan Hitler by sice jistě znechuceně odvrátil zrak, avšak má pravice již míří vzhůru!
No dobrá, vypadám jako idiot, ale podobnými pohyby jsem již schopen vzít si hrnek z horních polic, vyměnit žárovku ve stropním světle nebo si strčit prst do nosu.
Zpět k bicyklu, potažmo motocyklu. Ještě nedávno jsem nebyl schopen zdvihnout ruku tak, abych ji položil na řídítka. O nějaké kontrole při jízdě nemluvě. Nyní na bicyklu dokonce i zatáčím tam, kam chci. Pročež jsem se mistrovsky vyhnul zmrzlé žábě u Strkovského rybníka.
29.1. 2015 čtvrtek – 8.2. 2015 neděle
Dobrý den,
Jelikož mám stále nárok na zhruba tři týdny volna (dovolená a směny odpracované navíc), rád bych požádal o potvrzení, zdali si mohu volno vzít v únoru, jak bylo předběžně dohodnuto.
Děkuji za odpověď.
Chocho
(těžce pracující, s výraznými mozoly, kruhy pod očima a pláčem na krajíčku)
Pracuji pro jistou leteckou společnost, pročež bych očekával jistou úroveň komunikace. Zvláště v případě, že jde o oficiální žádost o dovolenou. Nu…. komunikace uvnitř naší společnosti vskutku úroveň má. Úroveň často hodnou jemného pozdvižení obočí. Na můj dotaz mi přišla odpověď vytištěná na kusu papíru, odpověď dokonce i podepsaná.
Díky velkému pracovnímu zatížení a nedostatku pracovníků žádná dovolená nebude, pokusím se ti dát týden v dubnu. Trhni si nohou.
Ježíš tě miluje.
Tonda
Dýchám zhluboka a myslím na pěkné věci.
Například na to, jak tluču pana Tonyho tyčí pobitou hřebíky.