1.12. 2016 čtvrtek – 24.12. 2016 sobota
Přes tři týdny nočních v řadě.
Kolega M. je již kolega bývalý, jelikož zhynul smrtí rakovinovou. Zřejmě odrůda rakoviny předvánoční. Pragmaticky bych podotkl, že se tím zlepšila nálada i pracovní výkony všech ostatních. Mínusem je, že nyní po pracovišti pobíhá ženština zodpovědná za zdraví našich duší. Paní psycholožka protahuje obličej, což má zřejmě znamenat, že je smutná. Načež otravuje každého jednotlivě a tklivým hlasem promlouvá ke kolegům, že to tak chodí, že rakovina je někdy dokonce i horší než zpožděná výplata a že nemáme truchlit.
Ke mně paní psycholožka moc nepromlouvá, jelikož se děsí, že bych jí opět něco řekl. Pročež mi jako obvykle jen vrazí do ruky vizitku s telefonním číslem a ucedí: „Kdyby jsi měl nějaký problém, tak zavolej. A opět dám do hlášení, že nechodíš na pohřby kolegům!“
Načež uteče.
Má pravdu, paní psycholožka. Nejenže nechodím na pohřby kolegům, ale ani na každoroční mši za zhynulé kolegy, kterou jakási aktivní chytrá hlava organizuje. A dokud se na pohřbech a mších nebudou rozdávat čínské polévky nebo nalévat fernet, tak tam ani chodit nebudu.
25.12. 2016 neděle
Obrázky z Laosu. To je taková země, kde v současnosti (a od nedávné minulosti) tvrdý kapitalismus zatíná dráp do rurální krajiny pod rudými prapory se srpem a kladivem, kde nájezdy čínských turistů svou brutální arogancí znásilňují klid chrámů způsobem sobě vlastním, kde ještě vládnou batůžkáři nad výletníky z organizovaných zájezdů a kde je možno si na autobusové zastávce zakoupit svazek krys k nedělnímu obědu. Mám nepříjemný pocit, že ospalá krajina, ticho, klid a svazky krys velice brzy zmizí.
Zatímco sochy Buddhy jsou v Laosu na každém rohu, pěkné staré sochy slonů jsou daleko vzácnější. Vang Vieng, Laos.
26.12. 2016 pondělí
Jediná pozitivní věc na Vánocích je ta, že první i druhý den po dni Štědrém občané vylehávají v pelechu, krkají bramborový salát, kolem poledne odjedou k příbuzným a krkají bramborový salát tam. Pročež je možno vyjít si na procházky po vánočně blátivých luzích a hájích bez rizika, že potkám smečky vřeštících ženštin se šklebáky v kočárcích a jiné divé tlupy. Ráno jsem odešel na hrad Choustník a večer končil u hradu Borotín. Pěkných šedesát kilometrů bez lidí.
27.12. 2016 úterý – 5.1. 2017 čtvrtek
Další set nočních směn trávím veskrze vánočně a novoročně. Posílám do Spojených arabských emirátů desítky tun vepřového masa, několik stovek kilogramů zmrzliny a desítky tun soudků piva Guinness. Nový rok jsem oslavil nasáváním voňavého vzduchu. Kolegové lezli po čtyřech a brčkem cídili podlahu hangáru. To vše poté, co jsme rozbili soudek irské whiskey.