29.7. 2013 pondělí – 8.8. 2013 čtvrtek
Další sada nočních směn na ostrově, jehož nejdiskutovanější atrakcí je déšť a ožralí domorodci.
Největší výhodou Irska kdysi bývalo pěkné počasí plné deště, dešťových vichrů, mlh a mrholení. Druhou výhodou Irska bylo, že po penězích slintající Východoevropané si jezdili na smaragdový ostrov vydělat a poté mizeli zpět do svých zatuchlých děr na kontinentu.
Obě irské jistoty se však časem zbortily a letošní léto je toho jasným důkazem. Místo dešťů příšerné vedro a cizinci se v Irsku usazují, kupují domy a zaplavují ostrov polsky, slovensky či litevsky halekajícími šklebáky.
9.8. 2013 pátek
Zapůjčil jsem sobě automobil, jelikož se hodlám vydat na západní pobřeží Irska. I když jsem výslovně žádal automobil co nejmenší, vyfasoval jsem v půjčovně vozidlo o velikosti menšího tanku. Na úzkých a točitých silničkách západního pobřeží se mi to bude zajisté hodit. Již nyní se tetelím radostí, kolik urazím zrcátek protijedoucím automobilům a kolik cyklistů smetu nemilosrdně do příkopu či z útesu.
10.8. 2013 sobota
Západní pobřeží Irska jest hojně navštěvováno zámořskými, zaoceánskými i místními turisty. Zvlněná krajina, spousty útesů, skalisek a ostrovů je příjemným zpestřením proti většině irského vnitrozemí a západní pobřeží je zajímavější, než-li to východní.
Dojel jsem do městečka Kenmare, kde je možno se kochat barevnými domky, lokálními restauracemi a všudepřítomnými poutači staroanglického vzhledu. Městečko je věrno svému názvu. Irské An Neidín znamená Malé hnízdo. Jen málokterý návštěvník Západního Irska se Kenmare vyhne – město totiž leží na průsečíku dvou zřejmě nejznámějších okruhů – Ring of Kerry a Ring of Beara.
Hřbitov v Kilmakilloge
„Chopte se biče a bijte!“ poháním irské cikány. Irští cikáni nemají vizuálně nic společného se snědými odborníky na sociální dávky známými ze Střední a Východní Evropy. Jinak jsou ovšem i irští travellers příjemní asi jako osina v pozadí či rybářský háček vetknutý do oka.
„Bijte a bičujte, ničeho se neostýchejte! Já byl v mládí také bit a jaký švarný jinoch ze mne vyrostl!“ křičím z okýnka automobilu. Fandění mi však nepomáhá. Klikatá cesta z Kenmare do Killarney je v turistické sezóně plná líně se šinoucích kolon kočárů tažených vychrtlými koni. V kočáru znudění turisté a na kozlíku umolousaný irský cikán. Možnost na předjetí nulová.
11.8. 2013 neděle
Celodenní výlet po Ring of Beara stojí za to. Na rozdíl od Ring of Kerry zde nejezdí turistické autobusy a výletník si tak může vše vychutnat v klidu. Klikaté silničky, výhledy na skály a oceán, zelená krajina s čistými a upravenými vesničkami, starobylými hřbitovy, malé přístavy vonící zdechlými rybami.
Poloostrov Beara byl pojmenovaný po španělské princezně. Kromě přibližně dvousetkilometrové okružní silnici disponuje Beara i dalšími malými zajímavostmi. V Adrigole je nejvyšší vodopád Irska i Velké Británie a zároveň je Adrigole nejteplejším místem Irska. Na ostrov Dursey, sloužící kdysi jako vikingské skladiště otroků, vede z poloostrova jediná kabinová lanovka (ohyzdně hnusná) v Irsku.
Jedním z nejpěknějších míst celého poloostrova je průsmyk Healy Pass na silničce R574. Silnice vybudovaná jako sociální projekt v době hladomoru skýtá z nejvyššího místa možnost pěkných výhledů. A při cestě z kopce dolů po spoustě serpentin je možno nebrzdit a přivádět tak na pokraj psychického zhroucení spolupasažéry či přihlížející.
Ring of Beara
12.8. 2013 pondělí
Již před lety jsem si projížděl Black valley a Gap od Dunloe a jelikož mi moc paměť neslouží, rozhodl jsem se vše zopakovat i letos. Chyba lávky. Krajina sice stejně pěkná, ovšem bambiliony pěších turistů, šiky cyklistů a vše blokující koňská spřežení činila z jízdy spíše reálnou verzi počítačové hry stimulující postřeh a zocelující nervy.
Bohužel jsem nevyhrál. Pod koly mého automobilu neskončil nejen žádný z turistů, nýbrž ani králík či ptáček zpěváček.
Healy pass
13.8. 2013 úterý
Před pár měsíci mi z matrace v irském bytě vystřelila pružina a málem mne připravila o oko. Což o to, pan Žižka se bez oka proslavil a na skleněné oko bych si mohl lžičkou třeba cinkat koledy, ale co by bylo dál? Další pružina do dalšího oka? Pružina v uchu, drát z další pružiny v nose?
Pročež jsem si objednal v Dublinu novou postel. Dnes mi ji stěhováci dovezli a při odchodu se ptali, kdeže je koupelna, by si mohli omýti ruce a plýtvati drahocennou tekutinou.
„Za rohem vlevo, ale opatrně, ať nezraníte Freddyho,“ odvětil jsem bezstrarostně.
Oba stěhováci se zasekli, zřejmě s pocitem, že nerozuměli mé angličtině (sic!).
„What?“ (znepokojeně vyvalené oči)
„Freddy.“ (úsměv)
„Freddy?“ (nervózně a znepokojeně vyvalené oči)
„Yep, Freddy. Spider Freddy. Big, huge spider!“ (přátelský úsměv)
„!“ (nervózně, znepokojeně a nevěřícně vyvalené oči)
A tak jsem ušetřil vodu a neměl jsem znečištěné umyvadlo. Snad jen těmi dveřmi nemuseli tak třískat.
14.8. 2013 středa – 22.8. 2013 čtvrtek
Na bicyklu jezdím večer do zaměstnání a ráno zpět do bytu již celé roky. Po cestě potkávám často potkany, sem tam ježka, občas holoubátko a někdy zajíce. Tento týden však nevím, co mám pozorovati dříve. Na silnici leží desítky potkanů v nejrůznějších stádiích rozježděnosti. Placatých ježků je nejméně patnáct. Dvanáct ve větru se třepotajících oušek prozrazuje šest sražených zajíců. Za zatáčkou na městečko Swords trčí ze směsí střev a peří zobáčky ptáků, včetně dvou kachen. A u golfového hřiště jest nafouklá mrtvola potrhaného bojového psa.
Zoologické zahrady jsem měl vždycky rád.
Cestou z práce. Svítání nad Howth.
23.8. 2013 pátek
„Jeftě jedna jehlička,“ šišlá kouzelnou angličtinou můj čínský akupunkturista a bolavé rameno mi proklála další jehla.
Poté felčar jehly vytahuje a rameno maže páchnoucí mastí.
„Fedumdefát euro,“ šišlá nakonec cenu a já jen třeštím zrak.
„Cože? Kolik? No to fi fe mně doufám děláte frandu!“
24.8. 2013 sobota
Zakoupil jsem si běžecké boty. To není výplod chorého mozku, nýbrž skutečnost. Zdali skutečnost úsměvná či k pláči, o tom nepřemýšlím. Raději. Posilněn třemi čínskými polévkami a půlkilogramem napůl syrových jater jsem vyběhl podél strkovského zámečku směrem k Tučapskému lesu. Deset kilometrů mi trvalo téměř hodinu. A aby té hrůzy nebylo dost, na konci mne předjelo jakési děcko na tříkolce, vůbec se nepotilo a ještě na mne řvalo: „Vrrrrr, strejdo, vrrrr!“
Sakrblé.
25.8. 2013 neděle
Kdysi jsem odložil a nedočetl knihu Za obzor západu pana antropologa Ivo T. Budila. Nenechal jsem se však odradit a nedávno sobě zakoupil další dílko plodného spisovatele. Objemná kniha Úsvit rasismu je literárním počinem, který se mi líbí. Například proto, že známá fakta pojmenovává novými, ba často i novátorskými jmény. Že se neomezuje na stupidní pohled českých pivních bijců a pijců, pro něž je český lev pánem tvorstva, jelikož má dva ocasy. Pan Budil taktéž zhusta cituje ze starých zápisů a naštěstí tak kniha není jen dalším rozborem úchylek jistého pána s knírkem a patkou česanou na levou stranu, jak dnes bývá u všemožných pisálků zvykem. Jako obvykle se však autor nevyhnul absenci důležitých faktů – multikulturní pojidlo v podobě čínských polévek opět není zmíněno ani jednou!
26.8. 2013 pondělí
Když jsem si kdysi kupoval elektronickou čtečku knih, předpokládal jsem úspory. Knihy v elektronické podobě totiž povětšinou stojí méně než jejich papírové verze. Chyba lávky. Mít možnost číst téměř kdekoli a snadnost pořízení si nového čtiva mne zřejmě přivede na mizinu a k smrti hladem.
27.8. 2013 úterý
Na září se rýsuje několik dnů volna. Pročež si na nějakou dobu odpustím pomlouvání irských, polských, španělských, nigerijských, litevských, britských a jiných kolegů.
Vyzvedl jsem si letenku do Santiaga de Chile. A zároveň zakoupil letenku ze Santiaga do atacamské Calamy. Svou uhlíkovou stopou drtím svět, díky mně umírají ptáčci i kytičky. A díky mně také již nyní hyne jihoamerický dobytek, jelikož se v Chile hodlám živit výhradně steaky.
28.8. 2013 středa
Jelikož jsem momentálně fyzicky indisponován více nežli je mi milé, oddávám se četbě. Na doporučení bývalé kolegyně jsem sobě zakoupil a přečetl knihu Žítkovské bohyně. Bývalá kolegyně má dlouhé nohy a pěkně tvarovaný zadek, pročež se zajisté musí v knihách vyznat. A vyzná. V beletrii se většinou nerochním, avšak nyní si lebedím. Faktografická správnost ze subregionu Moravských Kopanic v dílku mladičké autorky Kateřiny Tučkové mi u četby činí dobře snad ještě více, než-li neotřelý mix alternativní medicíny (byť já věřím leda tak na amputace a lobotomii), historie a místy vsuvek mrazivě intimních. A nemálo citací z archivů způsobí pěkné vyhřeznutí tupé nenávisti, zášti a zlé škodolibosti. Napříč věky, napříč kopanicemi i lidově demokratickým zřízením. Tím hlavně. Brrrr.
29.8. 2013 čtvrtek – 7.9. 2013 sobota
Můj irský pavouk Freddy mi dělá starosti, jelikož jsem stále nepřišel na to, čím se v uzavřené koupelně bez oken živí. Na misku jsem mu dokonce položil několik lahodných nudlí z čínské polévky a navrch nasypal několik zdechlých much, ale nic! Freddy lahůdkou pohrdl a dále spokojeně stojí v rohu. Navíc se tváří netečně a já netuším, čím bych ho rozveselil.
Noční směny mám rád zejména proto, že se kolem letadel nemotá ohavné lidské plémě