1.7. 2000
Informatik Igin a jeho narozeniny. Bárt byl na sračky nejvíce a získal putovní opici. Spal u hnoje, zvracel a lezl po čtyřech. Zelí byl taky jetý, stejně jako všichni. A nakonec si ti blbci namíchali Petrovickej koktejl, což je samozřejmě dorazilo. Ve tři v noci jsem vstal a šel se kouknout dolů. Spali rozsypáni na podlaze, bez peřin, prostě jak kdo spadl, poblil se a usnul.
2.7. 2000
Jedu na Ukrajinu, ale jak se nedostanu přes hranice zatím netuším.
3.7. 2000
Ráno ve tři přejíždím hranice a na čundrslevu jedu do Tater. Vystupuji ve Štrbě a hned mám přípoj do Svitu. Po roce mě vidí babička s dědou, tak mě podle jejich příšernýho zvyku nacpou jídlem, že je mi ještě týden blbě. Dávám si den volna, tak se jenom flákám.
4.7. 2000
Ráno jedu na čundrslevu do Košic. Ve vlaku rozumím lidem tím méně, čím víc se vlak blíží k východu. Nechápu, jak jsem se mohl narodit na východním Slovensku, když tam skoro nikomu nerozumím. V Košicích se myji v tamních fontánách a divně na to koukají dokonce i místní cikáni. Jdu se koupit zmrzlinu, protože ji prodává prsatá zmrzlinářka. Zmrzlina je hnusná, poprsí monstrózní. Od stánku se zmrzlinou je vidět ukazatel na Miskolc. Pojedu na Ukrajinu přes Maďarsko, třeba jsou tamní hranice méně hlídané. Asi po třech minutách stopování mi zastavuje jakási ženština a jede se mnou až přímo k hranici Tornyosnémeti. Na hranici si mě nikdo nevšímá, tak jen tak přecházím. Za pár minut chytám stop na Miskolc a na kruháku před Miskolcem hned na Nyíregyházu. Další stop směrem na Ukrajinu, taky za pár minut. U Záhony se nechám vysadit, lezu do lesa a přelézám maďarsko – ukrajinské hranice. Tak po čtvrt hodince mám ale po zábavě. Ukrajinští celníci a strážci hranic fakt existují. Nakonec jsem rád, že mě jenom vyhodili a netahali po úřadech. Kašlu na Ukrajinu, jedu zpátky na Miskolc. Veze mě nějaký šílenec hrozném autě, který vrže, skřípe a sem tam v něm něco bouchne, což Maďar vždycky okometuje nějakým hnusně znějícím pokřikem. Navíc je za autem obrovský vozík, v autě smrdí barvy a ředidla a pan řidič si do výparů klidně vykuřuje cigáro za cigárem. Z Miskolce jedu přes Budapešť na Balaton. Nikde v Evropě jsem nazažil tak krátká čekání na stop. Zatím nejdelší je asi pět minut. Jenže u Siófoku mi ruplo v noze a je konec legrace. Koleno je modré a nateklé během pár desítek sekund. Jako obvykle nejsem pojištěný, tak se hodlám vrátit co nejrychleji do Čech, jenže už je večer. Ale Maďarsko je země stopu asi zaslíbená. Stopnu chlápka s dodávkou do Budapešti. Vysazuje mě už skoro za tmy asi 30 km od Budapešti, že nejede přímo. Jdu na dálnici, ještě mě sprdne policajt na motorce, ale než zmizí za zatáčkou, tak mám další stop. Jedu s nějakým docela rychlým cvokem. Po pár kilometrech předjíždíme policajta, co mi zakazoval stopovat na dálnici, tak na něj aspoň zvedám prostředníček. Asi rozuměl, ale jsme rychlejší. Vystupuju přímo ve městě, je už tma. Seznamuju se s nějakou docela hezkou dívčinou, naštěstí mluví německy. Kupuje mi lístky na městskou dopravu, s díky je beru, ale z principu jedu načerno. Vystupuju u hlavního vlakovýho nádraží. Je deset večer, ale rychlík z Rumunska do Prahy má tříhodinové zpoždění, tak ho ještě v pohodě stihnu. Kupuju si lístek do Štúrova. V přepočtu skoro tři stovky…největší investice, kterou jsem v životě vynaložil na cestování, hrůza! Mám ještě hodinu volna, tak si lehám k odpadkovýmu koši u nástupiště a usínám. Jenže po pár minutách do mě začně rýpat nějakej bezdomovec. Řve na mě maďarsky a já ho česky posílám do prdele. Jenže se nenechá odbýt, tak jdu spát na nástupiště. Teprve pak jsem si všiml, že ten odpaďák byl asi houmlesákův rajón. Konečně přijel vlak. Sedím v kupé s nějakými dívčinami z Novýho Zélandu, tak si konečně můžu pokecat, protože maďarsky neumím a Maďaři se nijak jinak nedomluví. Za Štúrovem mě průvodčí vyhazuje, ale už jsem na Slovensku a je to v pohodě. Docela rušný den….Slovensko, Ukrajina, Maďarsko a zase Slovensko.
5.7. 2000
Průvodčí mě vyhodil, jízdenka byla jen do Štúrova. Je něco po půlnoci a další vlak na Bratislavu jede až v půl čtvrté. Tak spím na nádraží v Nových Zámkách. Je tu klid a lepší spaní, než na hlaváku v Budapešti. Půl čtvrté…na čundrslevu jedu do Bratislavy a na další čundrslevu na hranice. A pak na Suchdol a odpoledne přijíždím k moravský babičce. Děda mě po asi pěti letech, co jsem tam nebyl, nepoznává, ale nestřílí po mě, tak je to dobré. Snažím se spát, co mi jen zelenající a stále nateklé koleno dovolí,
6.7. 2000
Jedu na čundrslevu do Brna. Přespávám u známých. Abych to upřesnil, mezi dvěmi prsatými známými.
7.7. 2000
Odjíždím do Prahy. Konečně lezu k doktorovi. Ten mě posílá k jinému doktorovi, dostávám do kolene tři injekce a řvoucí a slzící klopýtám pryč.
8.7. 2000
Odjíždím z Prahy, stavuju se doma pro flašku absinta a jedu do Vysoké Pece za Karlovými Vary na Countryfest, což je maskovací akce pro žraní a pití. Přijíždím až v sedm večer, takže Zelí je již nalitý jako doga a chvílemi upadá do bezvědomí. Pavla toho využívá, sráží Zelího na zem a jezdí na něm jako na praseti. Zelí si samozřejmě nic nepamatuje. Otevřeli jsme absint. Protože nepiju, tak jsem jen koukal, jak všichni kolem flirtují s panem Alkoholem. Irena, známá s dlouhýma nohama a nadprůměrně vyvinutým hrudníkem na tanečním placu zatančila báječnou variaci divošských tanců a poté mohutným proudem pusou i nosem hodila obsah žaludku mezi ostatní tanečníky. Už jsem viděl zvracet spoustu lidí, například Houmra pěnu či Tarabise zeleninový salát, ale Irenin výkon byl vskutku jedinečný. Taková zvracecí fontána. Za svůj výkon poprávu dostala putovní opici pro největšího opilce. Už podruhé a tak je za bezkonkurenčním Zelím na druhým místě.
9.7. 2000
Jedu s kamarádkou Jitkou do Žatce. Čeká nás týdenní společný výlet po vlastech českých, tak se psychicky připravuju.
10.7. 2000
Jedeme do Koněpruských jeskyní. Dostávám studentskou slevu na falešnou kolejenku. Stíháme odpolední vlak a jedeme do Českého ráje. Večer už spíme u zámku Humprecht. Je bouřka a Jitka dělá hysterický scény, že do nás bouchne blesk.
“Ochráním tě,” volám na Jitku v sílící bouři.
“Špeky bleskům nezabrání!” volá kamarádka Jitka zoufale.
11.7. 2000
Jdeme na hrad Kost. Jitka jde na hrad, tak se flákám po okolí. Pak si dáváme v hospodě smažený sýr. V hotelu u Kosti je nechutně pomalá obsluha. A tupá. Od mých dětských let se tak nic nezměnilo. Po obědě začíná pršet, pročež se před restaurací nasomrujeme do auta k manželům, kde hlavně pán rodiny na nás kouká s odporem a má evidentně radost, že jsme se mu, špinavý, smradlavý a mokrý, nacpali do auta. Vysazuje nás v Sobotce. Jedeme vlakem do Dvora Králového. Na nádraží si dávám utopence . Pan hostinský má přibližně bambilion let, špinavé vousy a je nehorázně pomalý. Tři utopence lovil z lahve asi 20 minut a stále přitom opakoval dvě kázání:“ Čistá voda je furt zadarmo! Ale vedle na hajzlu!“ a druhé:“Šéf mi chce prodat svojí starou, to je v prdeli.“
Spíme v lese.
12.7. 2000
ZOO ve Dvoře. Dostávám studentskou slevu na falešnou kolejenku. Hezké. Líbili se mi nosorožci, ptáci a turisté, kteří běhají po ZOO s umělohmotným kloboukem ve stylu britských kolonizátorů. Večer jedeme do Novýho Jičína a spíme u otce.
13.7. 2000
Hrad Starý Jičín. Poté se flákáme po Novým Jičíně, až nám ujel vlak. Popravdě řečeno nechápu, co je v Novém Jičíně tak zajímavého, aby si někdo nechal ujet vlak. On i ten vlak totiž patří k tomu nejzábavnějšímu, co ve městě je.
14.7. 2000
Jedeme do Brna. V Brně nemají rádi Pražáky. Což bych chápal. Nechápu to, že se polovina Brna do hnusné Prahy cpe. Dostávám studentskou slevu do technického muzea na falešnou kolejenku. Večer jedeme do Boskovic.
15.7. 2000
Chtěli jsme na hrad a na zámek, ale je tam nějaký čtyřdenní festival. Podle lidí kolem asi festival pro pankáče a bezdomovce. Tak jsme šli do židovského města a na židovský hřbitov. A večer jedeme do Strakonic. Spím u kamarádky Jitky. Snažím se sahat Jitce na zadek ohromně nenápadně, čemuž se Jitka brání a rdí se.
16.7. 2000
Zanechal jsem Jitku ve Strakonicích a jedu do Žatce. Nefunguje pračka. Výsledkem je, že mám sedřené ruce, ovšem oblečení po týdenním výletu vypadá stále jak ožužlaná kutna městského rasa.
18.7. 2000
Přišla mi SMSka od dospělé a vážené ženštiny, která “decentně” popíjí s kolegyní.
Už jsme na plech a voláme: Já chci píchat!
No konečně je někdo upřímný. Lidi k upřímnosti vždycky dožene nedostatek něčeho, nebo přebytek něčeho. V tomhle případě je to kombinace. Přebytek alkoholu a nedostatek sexu.
19.7. 2000
Dneska jsem byl se Zelím v pivovaru pro tři basy. Jednu jsme hned odvezli k Zelímu domů. Je to neskutečné, ale Zelí je ještě horší spolujezdec, než řidič. Kecá do řízení daleko víc než i ta nejhysteričtější ženská. A ještě u toho dělá blbosti, chytá se za všechno, za co se v autě může chytit, v zatáčkách schválně padá do stran a dělá vyděšené obličeje.
20.7. 2000
Dnes jedu se Zelím a Houmrem na čundr. Jako za časů gymnaziálních. Houmr poprvé v životě bere na čundr stan…pro psa, kterýho s sebou táhne taky poprvé v životě. Se Zelím jedu na čundrslevu do Podbořan. Vystupujem v Mladoticích. Zelí prohrál 101 peněz v kartách. Náladu si Zelí vyspravil při večerní sklizni na zahrádkách nebohých vesničanů.
21.7. 2000
Nepršelo, což je dobré, protože s sebou nemám igelit. Igelit nemá ani Houmr, ovšem ten jej nepotřebuje. Tahá s sebou totiž asi 20 kilový obrovský batoh. Má tam stan, nafukovací lehátko, spoustu věcí na převlečení, granule pro psa, tři hřebeny pro sebe a čtyři pro psa, plyšového medvídka a tříkilové kladivo na zatloukání stanových kolíků. Spíme v Žihelskám lese, to je tam, jak na mě Zelí loni shodil břízu. Vyhrávám nad Zelím už 156 peněz.
22.7. 2000
Houmrův pes Gira skočil na koloucha a zlomil mu nohu. K večeři je napůl spálený a napůl syrový kolouch.
23.7. 2000
To co se mi včera zakouslo do krku nebyl mravenec, ale klíště.
24.7. 2000
Klíště je buď infikované a nebo se jen dlouho nemylo. Je mi totiž blbě a na krku mám po té bestii flek o velikosti celého pytle mexických dolarů.
25.7. 2000
Kamarádka Jitka nemůže mluvit, má něco s hlasivkama. Do telefonu chrchlala cosi o tom, že už to nebudeme s orálem přehánět. Předstíral jsem, že nerozumím.
26.7. 2000
Dneska zase prudil můj dementní šéf . Nejraději bych aplikoval ruskou akupunkturu, tedy vidle do zad. Večer jsem měl návštěvu. Dámskou. Tak jsem zase popustil uzdu pudům…přežral jsem se, přepil a tak…
27.7. 2000
Přijela kamarádka Jitka. Pořád má problémy s hlasivkami a nemluví. Komu by to ale vadilo, že.
28.7. 2000
Do Žatce se sjížději další účastníci vodáckého výletu, který se stává každoroční tradicí.
Kamarádka Jitka počíná mluvit, problémy s hlasivkami se zlepšují. Nakolik to souvisí s orálním sexem se neodvažuji odhadovat.
29.7. 2000
Ráno jsme nakládali lodě. Na malou Avii jsme nacpali 5 lodí, všechny sudy a 9 lidí. Ještěže jedu na vodu až zítra. Večer jsem si ještě zajel zabruslit do Klášterce.
30.7. 2000
Včera jsem hrál jako naprosté kopyto. Zkrátka žádná změna. A teď se skoro nemůžu hýbat. To je tak, když si celé léto pěstuji špeky a poté hodinu pílím za toušem jak pan Gretzky v nejlepších letech. Hned ráno vyjíždíme směrem na Karlovy Vary. Vodácká vyprava začíná. Večer jsme spali v Královským poříčí, ujeli jsme přes 20 kiláků. V Poříčí byla jediná hospoda, kterou navíc otevřeli 4 dny předtím a byla naprosto nacpaná. Tak jsme se zeptali, jestli vaří, hospodskej řekl, že ano a po hodině čekání vyhodil z hospody místní, abychom si sedli. Po další hodině přišel a zeptal se, co si dáme. Objednali jsme si, načež nám řekl, že nevaří a nemá vůbec žádné jídlo. České pohostinství je vskutku svérázné. V hospodě v Sokolově, kam jsme došli, jsme jim vykoupili všechny sušenky, brambůrky a donutili hospodskou, aby nám přinesla z domova zbytky chleba, kečup, hořčici a dcery. Bárt si začal objednávat piva po dvou, což byl počátek jeho stavu, kdy byl celý týden na sračky. Za tento den získal svou první putovní opici .
31.7. 2000
Jeli jsme do Lokte. Bárt je ožralý tak, že mu lihové výpary táhnou i z post-hippie brýlí. Putovní opice tak neputuje, ale zůstává stále za krkem svého majitele.