Červenec 2017

28.6. 2017 středa – 7.7. 2017 pátek
Další série nočních směn. Hniloba uvnitř naší firmy občas vytryskne v podobě tragikomických situací. A tak jsem jednou odpoledne přišel do práce, kde mi vysmátí kolegové oznámili, že jsem služebně i věkově nejstarší a proto budu mít týden na starosti cargo terminál dublinského letiště. Já. Imigrant, ekonomický uprchlík, mistr světa v neschopnosti naučit se byť i jen základy jazyka anglického. A to nezmiňuji fakt, že jako motivátor pro ostatní zřejmě také nejsem špička v oboru, jelikož po mých poznámkách se všichni chechtají a plácají do stehen. Tedy kromě kolegy Ding Donga, který vždy ohrne spodní ret a propukne v pláč, jelikož bere vážně mé výhrůžky, že všem utrhnu hlavu. Ehm. Typická noční směna pod mým vedením:

• 17:59  Usedám k počítači, abych zjistil, na kolika frontách pod mou dirigentskou hůlkou vypukne chaos

• 18:01   Kolega D. přichází nahlásit, že tahačem v plné rychlosti najel do sloupu podpírajícího střechu hangáru

• 18:57   Dokončuji hlášení o destrukci budovy a informuji všechny okolo, že dále se zde vyskytují dobrovolně a na vlastní nebezpečí

• 18:59   Kolega D. kolem mě projíždí plnou rychlostí, brzdí smykem a přitom civí do mobilního telefonu, na který mu jeho chlupatá přítelkyně každých pár minut posílá fotografie z gynekologické prohlídky.

• 19:01   Vyhrožuji, že jestli někoho uvidím jezdit a nedívat se na cestu, utrhnu mu hlavu.

• 19:02   Všichni se mé hrozbě smějí, jen kolega Ding Ding pláče.

• 20:42   Nacházím polovinu zaměstnanců, jako se místo práce soustředí kolem telefonu kolegy D.

• 20:43   Vyhrožuji, že utrhnu hlavu každému, kdo se bude dívat na chlupatou přítelkyni kolegy D.

• 20:44   Všichni se mi smějí, pouze Ding Dong pláče.

• 21:18   Přijíždí kamion se zásilkou krabích klepet pro ranní let do New Yorku. Řidič neumí anglicky, německy, polsky, rusky ani svahilsky. Dožadují se potvrzení od veterinární správy a pantomimicky předvádím krabí klepeto.

• 23:15   Kolegové zkouší kladivem bouchat do sloupu hangáru poškozeného večerní havárií .

• 23: 37  Utržením hlavy vyhrožuji každému, kdo se chopí kladiva. Ding Dong pláče.

• 00:27   Zákazník s krabími klepety pantomimicky naznačuje, že získal potvrzení od veterinářů (napodobuje máváním rukou velké nůžky – klepeta, poté vztyčuje palec a nadšeně volá: “Oukej!”)

• 01:42   První ranní dodávka pošty. Pro některé jedince za rentgenem začínají hodiny nesmírně nudného zírání na obrazovku, kde defilují desítky tisíc naprostých zhovadilostí, které lidé posílají do celého světa.

• 02:32 Kolega R. už zase spustil poplach, jelikož si na obrazovce rentgenu pravidelně plete baterie a motorky ve vibrátoru s nástražným výbušným systémem.

• 03:45  Dostavují se kolegové z první ranní směny.

• 04:57  Přichází kolega B. Kouří se mu z hlavy, z ramen a ze zátylku. Koktá a hlásí, že strkal prsty do nabíjecího zařízení na elektrické traktory, aby zjistil, zda-li je zařízení funkční.

• 05:15  Pečlivě vyplňuji všechny papíry na let do Abu Dhabi, jelikož piloti Etihadu jsou puntičkáři a poctivě kontrolují vše, zejména co se týká převozu výbušnin a chemikálií. Dnešní náklad je plný chemikálií chráněných suchým ledem.

• 05:37   Vybírám si nejlepšího řidiče a vysílám 40 tun nákladu k letadlu.

• 05:52   Telefonát od letištní policie. Můj nejlepší řidič není zas až tak dobrý a podařilo se mu nákladem trefit vozidlo určené k vytlačování letadel.

• 05:53   Telefonát od letištních hasičů. Můj nejlepší řidič, který není zas až tak dobrý řidič, během kolize roztrhnul kovovou stěnu kontejneru se suchým ledem. Vzduch je samozřejmě plný kouřových efektů, jelikož když se větší množství suchého ledu dostane na vzduch, je o zábavu postaráno.

• 06:23   Telefonát od letištních záchranářů. Můj nejlepší řidič, který není zas až tak dobrý řidič, odjíždí se spáleninami do nemocnice poté, co se snažil holýma rukama házet suchý led zpět do kontejneru.

• 10:00   Končím směnu poté, co jsem dvě hodiny vyplňoval všemožná hlášení o úrazech a mimořádných událostech. Kromě toho po mně šéf denní směny chce hlášení, proč jsem nedával pozor na své kolegy, kteří mi byli svěřeni.

• 10:02 Ding Dong sám od sebe propuká v pláč, jelikož již tuší, že mám chuť utrhnout hlavu úplně všem.

Jednoduchý nástražný výbušný systém jest možno maskovat něčím, na co se soustředí nezkušený či omezený operátor. Například zde jsou k maskování použity končetiny a hlava jakési panenky. Ač je to k neuvěření, stále se najdou jedincové, kteří se primitivnostmi jako na obrázku výše (rozbuška, drát, trhavina a hřebíky, zdrojem jsou baterie) stále snaží kamsi posílat v plané naději, že to někomu vypíchne oko.

8.7. 2017 sobota
Využití dálniční sítě v České republice jest momentálně tím nejpomalejším způsobem dopravy. Kromě milovníků postávání v kolonách ji duševně zdravý člověk snad ani dobrovolně využívat nemůže.
Za posledních několik dnů jsem po Česku na motocyklu jezdil mezi městy Tábor, Brno, Nový Jičín, Bratislava či Zlín. Jezdil jsem po dálnicích a poté mimo dálnice. Bez jediné výjimky byla cesta mimo dálnice výrazně rychlejší, nemluvě o faktu, že u dálnic je dražší benzín, že mi nedaleko Ostrovačic hodil z jedoucího kamionu jakýsi intelektuál francouzský klíč na motocykl (vryp na motoru tak nyní trýzní estetický koutek mé duše) a že po dálnicích se nemotají ženštiny v minisukních.

Abych byl konkrétní. Průměrná rychlost po dálnicích včetně zastávek na tankování, na kafe a na odvětrání zapařených trenýrek činila 62 km/hod. Mimo dálnice 78 km/hod.

Vrcholný kousek ovšem předvedl nerudný pán na pumpě v Plané nad Lužnicí.

“A ty svině na motorce nemusí mít dálniční známky!” pravil a významně se na mne podíval.

Doufám, že mu praskne cévka a rozsypou se čínské polévky.

9.7. 2017 neděle
Občas si zajdu do posilovny. To je taková místnost, kde se promenádují ženštiny v elastickém oblečení a kde si pánové s velkými těly a malou hlavou navzájem zálibně hledí na hýždě (na ženštiny a jejich hýždě povětšinou nehledí) a pronášejí moudra jako: “No ty máš ale napruhovaný zadek!”
Já nic nepronáším, nýbrž se snažím pomocí instrukcí z příručky “Cviky pro starší a mrzáky” udržet své obtloustlé tělo ve stavu, kdy jsem schopen si alespoň sám zavázat tkaničky a uvařit čínskou polévku.

Prásk! Příručka “Cviky pro starší a mrzáky” neříká nic o prasknutém lanku při stahování kladky a následném prudkém úderu tyčí přesně do čela. Pročež je čas na improvizaci.

Nejdříve jsem se pateticky zhroutil na zem a počal hekat. Následně mi na čele vyrazila monstrózní boule, pročež vypadám, jak kdyby mi někdo pod kůži zašil bramboru. Poté si podle rady jednoho ze svalnatých pánů bouli naříznu žiletkou, čímž sice dochází k jejímu splasknutí, ovšem za cenu spousty krve, která mi teče po obličeji, propadlém hrudníku i vystouplém břichu. Situace je dokonce tak interesatní, že si svalovci navzájem přestali okukovat zadky, hledí na mne a praví: “Fujtajxl!”

Do bytu mne odváží dobrovolník, ovšem až poté, co jsem si omotal hlavu potravinářskou fólií, bych mu krví nezacákal vůz.

10.7. 2017 pondělí
Po včerejší eskapádě mám stále tak nateklou hlavu, že nejsem schopný si nasadit motocyklovou helmu. Pročež si motocykl z Tábora do Plané nad Lužnicí odvážím bez helmy. To byste nevěřili, milí čtenářové, jaká je to legrace, když během desetikilometrové jízdy trefíte obličejem několik much, dvě včely a jednoho čmeláka. K rozbitému čelu mi tak na obličeji přibyly fialové fleky. Stávám se průkopníkem dlouhodobého make-upu pro starší pány.

11.7. 2017 úterý – 3.9. 2017 neděle
Práce. Přes padesát nočních směn v řadě. Nejkratší přibližně 12 hodin, nejdelší přes 40 hodin, jelikož jsem se mezi nočními směnami účastnil školení. Za pomoci vydatného přísunu nejrůznějších prášků se to dá vcelku dobře zvládnout, jen občas se z nevyspání objevují halucinace a bolesti hlavy. Také je faktem, že stále častěji se mi samovolně otevřou ústa a počnou vytékat sliny, zatímco já tupě hledím do prázdna. Tedy aspoň tak mi to líčí kolegové.

Kolega Ivan (ne, není to Rus) při nezdařném pokusu o sebevraždu. Nejlépe je nechat kolegu chvíli podusit a poté provést záchranu tím, že propisovací tužkou prorazíme rázným bodnutím igelitový sáček. V ideálním případě se trefíme tužkou skrze ucho hluboko do útrob hlavy.