2.5. 2000
Tak se blíží moje třetí almužna a její výše se konečně začíná blížit něčemu podobnému výplatě. Lépe řečeno polovině průměrné mzdy občana ČR. Tak jsem si udělal rozpis, co si koupím a co zaplatím. Nekoupím si nic. Zaplatím část dluhů a opět budu bez peněz.
3.5. 2000
Mám za šéfa třetího nejtupějšího člověka, kterýho jsem potkal. Tupější jsou už jen mé dvě nejbližší kolegyně. Rozhodl jsem se, že o 100% zvýším svoji slovní zásobu v cizích jazycích, které ovládám víc než ty, které neovládám vůbec. Takže o 100%! To znamená, že se naučím ještě 3 anglická slovíčka, 4 německá, 2 španělská a 7 slovíček ve svahilštině. Ušlechtilá, ba až stachanovská jarní předsevzetí!
4.5. 2000
Zítra bude výplata. Po práci budu stopovat do Prahy, pročež zase budu spálený od slunce po dvou hodinách čekání, zaprášený od aut a pak mi zastaví buď nějakej traktorista nebo někdo, kdo po cestě třikrát zabloudí. Dokonce jsem začal uvažovat nad tím, že bych si zakoupil jízdenku a jel třeba vlakem či autobusem. Poté jsem se ovšem podíval do peněženky a zjistil, že za padesát haléřů si těch jízdenek moc nekoupím.
5.5. 2000
Dostal jsem výplatu! Zaplatil jsem část dluhů a koupil si žvejkačky. Jsem zase bez peněz. Výlet do Prahy se odkládá na zítřek.
6.5. 2000
Blíží se tragédie! Dneska budu stopovat s Tarabisem do Prahy. V sobotu, večer a s Tarabisem. Samé nepříznivé skutečnosti. Asi půjdem pěšky, protože je větší pravděpodobnost, že tak se do Prahy dostaneme dřív.
7.5. 2000
Včera jsem stopoval s Tarabisem do Prahy. Po dvou hodinách, ve kterých Tarabis odpuzoval řidiče svým zjevem, přebíhal čtyřproudou silnici sem tam a zval brigádnice z nedaleké chmelnice na rande jsme se na to vykašlali a jeli vlakem. Jenže vlak se po cestě třikrát neplánovaně zastavil, třikrát jsme museli přestupovat, v Praze si Tarabis potřeboval ulevit a kvůli tomu nám ujela tramvaj a další jela za 20 minut. Takže místo hodiny a půl, co mi trvá cesta do Prahy stopem normálně, jsme trávili cestováním 8 hodin. V životě už nikdy a nikam s Tarabisem nepojedu stopem. Pozitivní je jen to, že jsem naprostou většinou cesty jel načerno.
8.5. 2000
Včera v noci jsem si ještě zahrál s bývalými spolužáky ping-pong. Tarabis neumí ani stopovat, ani hrát ping-pong. No, ale je fakt, že Houmr stopuje i hraje ještě hůř. Zelí taky neumí hrát. Jako nepodstatný fakt uvádím, že jsem prohrál se všemi.
Po ponižujících porážkách v ping-pongu se mi dostalo i poznání, že pan Houmr má poněkud zvláštní smysl pro humor. Šli jsme nakupovat fernety a ve chvíli, když proti nám vycházel z krámu policista, Houmr na mě zařval: “Schovej si tu falešnou občanku!”
S Houmrem už nikdy nakupovat nepůjdu, protože bych jednou o některou ze svých občanek fakt mohl přijít.
9.5. 2000
Ach…počet přístupů na Chochoviny překročil stovku! Tolikrát chtěl někdo přijít dobrovolně k psychické újmě.
Návštěva Prahy o víkendu se mi přece jen vyplatila. Tarabise jsem obehrál o 127 peněz a Zelího o 105 peněz. Stávám se bambilionářem.
10.5. 2000
Ach jo, jaro je hrozný. Asi nejhezčí byl květen roku 1945, protože to měli lidi jiný starosti. Ale co dneska? Slunce pálí, teplo je a slečny, dívky, dámy, všechny se producírují po ulicích oděné málo, případně ještě méně. Takového materiálu! Jak to má člověk stíhat vše obdivovat, využívat a znežívat? Občas mám pocit, že ulice jsou plný dlouhých štíhlých nohou, pěkných zadků a ještě hezčích prsou. Ženštiny, proč to děláte? Strčím hlavu do úlu, bych posléze s nateklou hlavou nic neviděl. I když kdoví, jestli by to pomohlo. Třeba takový pan premiér Zeman, nebo jak se ten dobytek jmenuje, je nateklý a odutý a ženštinami se to kolem něj hemží.
To byl vtip, Zeman s ženštinami opravdu nic společného nemá.
12.5. 2000
Tak mám konečně fotky z Mlejna, kam se jezdíme kulturně obohacovat. Obzvláště to sluší E., když jí Zelí svlíkl triko, na jiné fotografii dělá P. striptýz a na další fotce je detailní záběr zadku pana Tarabise. Zkrátka nic zvláštního.
13.5. 2000
Je poledne a já jsem ještě ožralej ze včerejší Džuspárty. Už nikdy si nedám za večer 18 panáků vodky. No fuj, už nikdy nebudu pít. Teď mě tak napadá, že alkohol je pěkná svině, protože se vkrádá potají, ale pořád. Zjišťuju, že jsem schopen bavit se jen o chlastu, sexu a případně ještě můžu někoho pomluvit.
14.5. 2000
Střízlivím a občas se vyzvracím. Taková pěkná neděle.
15.5. 2000
Dnes služební cesta. Nevšiml jsem si, že mi kdesi odmontovali z auta SPZky, tak jsem najezdil asi 150 km bez nich. Doufám, že si toho jen tak někdo nevšimne. Večer jsem koukl ne televizi. Zrovna tam dávali něco o Afgánistánu a Rusech. Bývalý sovětský voják tam povídal, jak se bojovalo. “Polili jsme je benzínem a zapálili!” nebo “Člověk vystřelí, aby se podíval, jaký to je, když někoho zabije nebo vystřelí, když se chce podívat, jak ten druhej vypadá zevnitř”. Následně nějaký Afgánec povídal:” No jo, moji dceru trefili, její mozek visel na stromě”. A poté zase ten voják: “Vždyť je to normální, jako když střílíte na králíky”. Tím si to u mě docela pohnojili, protože do Afgánistánu nepojedu a tím pádem nevydělají na mém příspěvku turistickém ruchu. Mozek sice nemám, takže by mi na stromě viset nemohl, ale mohli by si mě splést s králíkem.
16.5. 2000
Teď si vybavuju, že jsem se v sobotu na chlastačce ptal kamaráda patologa, jestli smrdí, když se mrtvole řeže hlava. Ale nemůžu si vzpomenout, co odpověděl.
17.5. 2000
Tak jsem dneska dostal mejla od Rebecy. Ano, to je ta ženština, která na jakési párty vyskočila polonahá na stů a řvala společně s písní slova chocho, chocho, choho peludo!, čímž mě inspirovala k pojmenování Chochovin. V tom jejich krásném Španělsku asi neumí česky, protože chce, abych tyhto stránky udělal i ve španělské verzi.
18.5. 2000
Tak zjišťuju, že zorganizovat sjíždění řeky v počtu 16 lidí není žádná sranda. Hlavně, když jsem neschopný a líný něco organizovat. No, je k tomu potřeba řeka, lodě a pití. Jenže lodě jsou úplně rozmlácený a v řece skoro není voda. Takže si asi sedneme na břeh řeky na otočené lodě a ožerem se do němoty. To bude akce! Pojmenujeme ji jako “Sjíždění Ohře v roce 2000”. Už se těším na absint a fernet, to zase bude koktejlek.
19.5. 2000
Pátek. Můj debilní šéf mi právě utratil celoroční rozpočet za nějaké přiblblé kalendáře.
“Jeleni, příroda!” volá nadšeně. To je tak, když se z myslivce udělá šéf na jistém úřadě.
20.5. 2000
Sakra, zase v sobotu v práci. A navíc tady mají nějakou soutěž mažoretky (takové ty holky s kolíkem a stuhou). Je tu lidí jak nasr… a furt mi sem někdo leze, pročež nemůžu mít nohy na stole.
21.5. 2000
Dneska měla svátek Monika a při této příležitosti jsem všem Monikám opět zapomněl popřát. Přijel Tarabis. Nepřijel na kole ani vlakem, ale motorovým vozidlem. Nebyla to motorka ani auto. Vy chápavější jistě tušíte, že přijel Trabantem. Pak se rozhodl, že se ukáže, jaký je řidič a svezl mě. Jak největší tupec jsem souhlasil. Nejdříve se nemohl trefit klíčky do startování. Poté zjistil, že tam cpal klíče od branky na zahrádku. Pak nemohl vycouvat a když náhle Trabant vyrazil, zmatený Tarabis s poskakujícím Trabantem rozptýlil hlouček drbajících důchodkyň. Následně zmateně bloudil po parkovišti a nemohl najít výjezd. Začalo pršet. Tarabis mi sdělil, že nefungují stěrače a tak jsem musel skrz otevřené okýnko hýbat stěračem ručně. Poté jsme vyrazili. Zastavil na hlavní silnici a dával přednost všemu, co kolem něj jelo, aby vzápětí plynule projel do protisměru křižovatku se stopkou. Náhle začaly fungovat stěrače a skříply mi ruku. Zděšen jsem mu řekl, ať to otočí, že pojedu zpátky. Jenže při pokusu o otočku mu na hlavním tahu na Prahu chcípl motor. Nastartoval, ale při pokusu se rozjet to opět chcíplo. Za námi se začala tvořit fronta. Znovu nastartoval a znovu to chcíplo. Fronta za náma začala troubit. Znovu start a znovu chcípnutí. Za neustálého troubení si ten vůl uvědomil, že si spletl jedničku s trojkou a proto se nemůže rozjet. Po pár minutách zařadil správně a přískoky se Trabant hnul vpřed. Bohové, hrůza. Neznám horšího řidiče, než je Tarabis! Možná i já jezdím líp!
22.5. 2000
Dnes jsem jel služebně do Podbořan a srazil dva holuby. Nuda, žádné prase, pes, ba ani kočka. Náladu jsem si vylepšil zatroubením u nějakého kočárku. Zděšené dítě na sebe převrhlo zmrzlinu. Hehehe.
24.5. 2000
Dneska má svátek Jana. Vzhledem k tomu, že se mě týká Plíhalův verš: “Jsi jen jednou z mnoha Jan, s kterou jsem šel do hajan”, tak asi budu muset napsat spoustu přání.
25.5. 2000
Sakra, zapomněl jsem popřát Janám ke svátku. Jel jsem do Prahy a celý večer seděl v hospodě. V dámské společnosti. Dal jsem si tři koly a utratil tak peníze na 6 čínských polívek. Zase budu hladovět. Kolem půlnoci jsem dorazil na kolej.
26.5. 2000
Je pět ráno a já píšu tyhle debiloviny. A přemýšlím, jak za dvě stovky, co mám, koupím jízdenky za 220 peněz, tři flašky ferneta, jídlo a tričko s nápisem “Ano, jsem čůrák”, které se mi hrozně líbí.
29.5. 2000
Vzhledem k tomu, že 5 flašek ferneta za pátek a sobotu dopoledne je dost, tak informace o víkendu dopíšu, až vystřízlivým.
30.5. 2000
Stále střízlivým…
31.5. 2000
Ač jsem ještě nevystřízlivěl, jedu pracovně do Písku na nějakou přednášku o nevímčem. Nevidím na levé oko, tak bych rád tímto způsobem informoval Policii ČR, aby na mě mávala pouze zprava. Večer: Tak jsem se vrátil v pohodě a zdráv. Po cestě jsem svezl 8 stopařů, předjel dva kamiony po pravé straně, dvakrát zabloudil a vyjímečně jsem nikoho nesrazil.