2.5.2001
Tak mi nevyšlo škemrání u dalších dvou cestovek ohledně obstarání víza do Ruska. Obstarání zvacího dopisu, ba přímo i víz, podmiňují zakoupením zájezdu z jejich katalogů. V další agentuře mi poradili, abych si to zajistil jako tranzitní víza. To by nebyl špatný nápad, kdybych měl víc času. Spojil bych Bajkal s Mongolskem a bylo by.
Vízum do Ruska se musí údajně objednat 3 měsíce předem a pokud chci jet v srpnu, tak mám nejvyšší čas.
Po dlouhý době jsem viděl revizory. Díky školácké chybě při taktickém ústupu z dosahu kontrol mne chytili. Další chybou bylo, že jsem měl u sebe pouze pravou občanku. Dvě taktické chyby za 400 peněz.
3.5.2001
Kolegyně sedí v kanclu v květnovém horku a má červený, děsně chlupatý obrovský svetr. Jak funí, mlží se jí brýle. Na zamlžené brýle sváděla skutečnost, že již opět neví, jak napsat háček nad písmenem N.
4.5.2001
Ráno opět na chirurgii. Kdysi dávno předávno rozkopaný palec na noze je záležitost nehorázně otravná. Pan chirurg vždy konejšivě praví cosi o vyrženém a posunutém nehtovém lůžku, načež se chopí kleští a nehet vytrhne. Kdybych mohl prodávat vytržené nehty jako například ledviny v Číně, již bych byl bambilionářem. A již dopředu jsem vzdal fakt, že bych do Číny urvané nehty prodával s tvrzením, že jde o vzácnou slonovinu.
5.5.2001
Pan chirurg to včera zřejmě jaksi nezvládl. Vždy, když sundám obvaz, mísí se krev s hnisem a vše vypadá to jak načervenalý vaječný koňak.
6.5.2001
Odjel jsem na návštěvu do Žatce, kde bydlí má matka, má sestra a možná i nějaké další mé sestry. Ve dvě v noci se vrací sestra z chlastu. Před vchodem leží na zemi nějaký opilec. Sestra má strach a tak zastavuje projíždějící policisty. Policisté vystupují a na opilce svítí baterkou.
Sestra jen tiše pronáší:” Ty vole, to je moje matka.”
Policajti se smějou a odjíždí. Sestra mě budí, abych matku odnesl domů. Matka spí asi hodinu na záchodě, pak si vleze do umyvadla a spí tam. Nakonec ji odnáším do postele, kde si nasazuje na hlavu kýbl a usíná.
7.5.2001
A zase hnusná Praha. Budíček, metro, tuny lidí, všichni prchají jak smyslů zbaveni. Já také.
V Českých Budějovicích by chtěl žít každý. Ovšem po cestě do Budějovic se zřejmě všichni nějak zasekli v Praze. Nemám Prahu rád.
8.5.2001
Přečetl jsem si dopis, který jsem dostal ohledně výletu na Bajkal. Jakási ženština píše, že umí rusky, že do Ruska jezdí každý rok a že víza jde zajistit za 8 dní. Za tuto službu požaduje ovšem takovou částku, že bych v Rusku musel jíst jen kořínky a medvědy, případně si uprostřed Sibiře přivydělávat prostitucí, což ale zrovna velké terno nebude.
10.5.2001
Den otevřených dveří v zaměstnání. Vše probíhalo bez problémů až do chvíle, kdy mi do kanceláře nakráčelo jisté individuum. Pán se dožadoval tajných dokumentů a platebních výměrů a následně chtěl, aby si u mě na stole mohl balit trávu.
“Lidská práva! Lidská práva!” huhlal onen dobytek.
11.5.2001
Zajel jsem si za panem Bohoušem, synem železničářky, pro jeho režijku. Tentokrát jsem svou fotku na průkazku nelepil žvýkačkou, nýbrž lepidlem, jako civilizovaný člověk.
Cesta do Zlína za kamarádkou Báří proběhla v lehké euforii, jelikož jsem ušetřil spoustu peněz.
12.5.2001
Báří je ze Zlína a jak známo, Zlín jest hokejové město. Ve spojení s probíhajícím mistrovství světa v této hře pro pět států a komparz to pro mě znamená několik věcí. Například to, že jsou narvané hospody a musíme tak pít v bytě. Také to pro mě znamená, že je kamarádka Báří svolná k laškování jen v přestávkách mezi třetinami a hvizd rozhodčího na počátku hry znamená konec mých aktivit, ať se nahází v jakémkoli stádiu.
13.5.2001
Večer odjíždím do Prahy. Již se těším, jak se budu prokazovat zapůjčenou legitimací opatřenou fotografií mé ošklivé tváře, leč pan průvodčí jízdenky nekontroluje. Místo toho probíhá vlakem a hlásí průběžný stav finále v hokeji, kam se tým Česka probojoval. Jelikož honiči černé gumy z kmene Čechů zvítězili, jsem ohluchlý z okolního řevu a zlitý šampaňským.
Jak málo, přemálo, stačí davu ke štěstí.
14.5.2001
Ráno potkávám opilce, co řvou “Mistři” a všude je nablito. V metru stály dvě fanynky, odhadem asi tak 15 let a byly nahoře bez. Jedna měla pravé prso o dost větší, než levé a stále ním bouchala do tyče na držení, jak sebou metro házelo. Pak řekla ta druhá, že chce zvracet, pročež vystoupily.
16.5.2001
Prohledávám celý internet a hledám informace o Bajkale a Mongolsku. Fotky jsou na netu hezké, jenom některý poznámky se mi nezdají. Například citát z deníku někoho, kdo tam byl loni:
“Jdeme spát k Bajkalu. Posílen alkoholem jsem se odhodlal vykoupat. Po uplavání asi 10m začínám tuhnout tak, že se nemůžu skoro hýbat. Byl jsem rád, že jsem doplaval ke břehu. Tak to je hardcore.”
… a citát o pár dní později:
“Za chvilku se přiřítili a jsou v šoku. Honila je medvědice. Na kopci viděli medvěda a hned si gratulovali jací jsou machři, že ho viděli. Později jsme do hor nechodili vůbec, protože když jsme se zeptali na medvědy tak odpověď zněla vždy mnógo.”
Co mě děsí víc než medvědi je můj výpočet, že nejnutnější výdaje, to jest cesta a víza, mě vyjdou minimálně na 12 tisíc peněz a to je nejnižší odhad. Povzbudil mne pan Bohouš s informací, že ušetřím, protože zpáteční jízdenku už díky medvědům nebudu potřebovat.
20.5.2001
Od svých maďarských kamarádek (a milenek jiných, naneštěstí) Ediny a Györgyi jsem počal brát lekce maďarštiny. Naučil jsem se, jak se řekne hovnivál. Nejdůležitější a pro život nepostradatelná slovíčka je třeba se naučit hned na počátku.
21.5.2001
Od rána čtu na netu různé články o Bajkalu. Netušil jsem, že může být inernet tak užitečný a že k němu má přístup kde kdo
“Průvodčí, “děžůrnyj”, nám dává povlečení, lístky si po celou dobu cesty nechá. Když nám on, Rus, říká, že je to “óčeň dalekó”, tehdá se poprvé ptám sám sebe, zda-li na tuto cestu budou naše síly stačit. Vagón je německé výroby s očividnou snahou o komfort. Bohužel je však ve správě Ruských drah.”
…či:
“Jeden večer si v poklidu spíme a tu zřetelně a blízko slyšíme dva výstřely, hvízdání gum, další výstřel. Ráno se dovídáme, že nedaleko odsud je místo, kde se schází galerka, a že tam střílí “drug druga” a bohužel se k tomu někdy připlete i náhodný kolemjdoucí.”
Uvažuju, že se vykašlu na vlak a na Bajkal poletím. Kromě toho taky asi začnu šetřit na neprůstřelnou vestu.
22.5.2001
Ráno jsem vstal – spolubydlící byl včera doma. Je odmrazená lednice (kterou jsem úspěčně obalil ledem, ponevadž ji nezavírám), je vysypán koš se svinstvem (místo vynášení odpadků preferuji metodu jejich lisování v koši, dokud to jde), je zameteno a vytřeno (to taky nedělám, raději se ani nezouvám, abych nešlápl na nějaký svinstvo). Raději potichu prchám, abych unikl případnému kázání, že bych taky mohl dělat něco více, než jen stavět pyramidy z prázdých lahví od alkoholu.
23.5.2001
Včera jsem kupoval Báří spacák na plánovaný výlet po Česku. Myslím, že je to spacák do tvrdých mrazů, ale ona ho bude používat v létě ve stanu. Jen nevím, jestli se do něj se svým horním objemem vleze. Respektive jsem si poměrně jistý, že nevleze. Na což se těším, jelikož doufám, že bude chtít zahřívat hrudník hnětením.
Našel jsem další poznámky z výletu do Ruska, jak jej na internet vrhli stateční expedičníci:
“Byli jsme svědky kuriózní scénky. Přes policejní kontrolu profrčel náklaďák a na policajtovo zapískání nezastavil. Policajt skočil do služebního žigula s majákem a další dva poliši ho začali roztlačovat. Skvělá policejní zásahová akce. Vedle policejní stanice byl zaparkovaný obrněný transportér, ale měl všechna kola vypuštěná.”
25.5.2001
Odpoledne jsem jel do skal. Šel jsem i za tmy, do jedenácti. Budu takhle večer chodit asi častěji, člověk si připadá jak v ZOO. Kromě spousty srn a veverek jsem ještě potkal dva jezevce. Bloudil jsem a ve tmě klopýtal, padal, kutálel se, nadával a opět padal. Ještěže je tma tak milosrdná. Jinak by byl les plný mrtvých zvířat, potrhaných smíchem.
Spím na první rovince, kterou jsem našel.
26.5.2001
Vzbudil jsem se v pět hodin a asi dvacet metrů od spacáku se páslo stádo kamzíků. Jdouce se vymočit, byl jsem líný se obout. Zcela dle instrukcí ze skautských romantických knížek bosý jsem se brodil ranní rosou, zelenou trávou za ranního oparu a východu slunce a brodil jsem se travou až do chvíle, kdy jsem plnou vahou našlápl na slimáka. Hekl jsem, posléze vymrštil nohu, druhá noha se podlomila, já se ve vzduchu přetočil a po padl za východu slunce a ranního oparu do zelené trávy plné ranní rosy. Nemám slizké slimáky rád.
K večeru jsem došel do Kyjova. Dal jsem si dvanáct piv a fernet. Po tom celodenním výletě mi z toho bylo jaksi motavo. Šel jsem spát pod převis, avšak nedošel jsem. Spal jsem hned za vesnicí na louce za příkopem. Asi ve tři ráno jsem se probral, byla zima. Pročež jsem si sundal ze zad batoh, vytáhl spacák a normálně civilizovaně usnul.
27.5.2001
Jako obvykle skrze Chřibskou do Rybniště. Vlak měl překvapivě jenom třičtvrtě hodiny zpoždění, tak jsem byl v Děčíně včas na další přípoj. V kupé seděly dvě modelky, vesnický opilec a totálně nalitý policista, co jel dělat zkoušky z ruštiny na Policejní akademii. Kochal jsem se pohledem na modelky i veskrze neotřelou konverzací mezi oběma opilci.
Večer jsem málem ucpal vanu, příště ze sebe aspoň největší kusy bláta a špíny budu muset oloupat už venku.
28.5.2001
Vypadá to, že do Moskvy nakonec poletím, protože vlak je sice levnější, ale jednak nepotřebuju běloruský víza, jednak ušetřím dva dny a myslím, že vlaku si užiju, až pojedu z Moskvy.
Večer jsem viděl spolubydlícího. Asi se mi jemně snažil naznačit, že má další zájemce o bydlení a asi mě vyrazí, nebo zvýší nájem. Zajímavé, že ho vidím vždycky jen tehdy, když je konec měsíce a já platím nájem.
Zítra jedu sjíždět Vltavu. Jedu s civilizovanými lidmi, nikoli s Houmrem, Zelím či Bohoušem jako jindy. Pročež si budu muset vzít tentokrát náhradní trenky a zřejmě i kartáček na zuby. Bude nutno páchat hygienu, jelikož budu na jedné lodi s kamarádkou Báří. Nejsem přeci prase jako někteří jedinci, kteří hygienu zvou hyenou a veškerou osobní očistou je pro ně po vykonané potřebě otření přirození do trenek.
29.5.2001
Podal jsem si žádost o ruská víza. Konečně. Jest to nepěkně drahé, ale za týden bych je měl mít. Bajkal se rýsuje ve stále konkrétnějších konturách.
Odpoledne jsem jel do Vyššího Brodu. Poprvé mě průvodčí vyrazil v Budějovicích a podruhé jednu zastávku před Vyšším Brodem, pročež už jsem to došel pěšky.
U ohně seděla hromada lidí v a kolem běhalo asi dvacet šklebáků.
30.5.2001
Spal jsem ve stanu a málem jsem se upekl. Báří spala v novém spacáku, který bych použil tak možná do Himalájí. Kupodivu a naneštěstí se dovnitř vešla i se svým poprsím. Zahřívání jejích vnad mým hnětením se tak nekonalo.
Na prvním jezu jsem poprvé předvedl, jak ukázkově otočit loď. Zpola utopen, prost utopených slunečních brýlí, jsem se nechal Báří překecat, že to sjedeme ještě jednou. Jediná změna byla v tom, že poprvé jsme se převrhli na pravou sgtranu, podruhé na levou.
Nějaké děcko se posralo strachy.
Večer účastníci zájezdu řvali u kytary, řvali šklebáci a v noci jsem se opět pekl ve stanu. I tentorkát se Báří podařilo nacpat si poprsí do spacáku. Sakrblé.
31.5.2001
Ráno se posral pan kytarista. Nestihl doběhnout na toaletu, pročež se aspoň pochlubil, kterak si vytíral řiť vnitřní stranou kraťasů.
Jsme druhá nejtěžší posádka a asi to nebude tím, že má Báří velká prsa.
Večer řvou šklebáci, pije se teplá desítka a slivovice.
Báří pořád ve spacáku do Himalájí. I se svým poprsím.