1.12. 2000
Ráno jsem jel do Prahy. S nohou v sádře nesmírná zábava. A poté to začalo.
Nejdřív školení, abychom si nehráli se sirkama a nezakládali požáry. Poté školení o bezpečnosti práce. Na referát obrany. Poté na personální. Následuje fronta u doktorky kvůli vstupní prohlídce. Potom zase personální. K fotografovi na fotky pro průkazy. A opět personální.
Následně jsem podepsal platovej výměr.
Nevím, kdo vymyslel zkušební období.
Mám 6752 peněz měsíčně. Z toho zaplatím měsíčně 1500 na stavební spoření, 2640 za dojíždění, 600 za obědy v práci a 2000 za bydlení. Z toho plyne, že mám na měsíc 12 korun. Nic moc. Musím si někde půjčit aspoň na jídlo. A začít šetřit. Semtam budu muset přespat někde pod mostem, semtam prodat oběd, občas jet stopem.
Mám kancelář číslo 320 a to je asi nejpozitivnější věc na celém mojem pracovišti. Nemám tam počítač. Nemám tam telefon. Nemám tam signál na mobil. Není tam ani bar s fernety. Nábytek je složený z vyřazených kusů. Je tak omlácený, že už ho nějaký dobrák omotal izolepou, aby si o to lidi nepotrhali věci nebo vlastní tělo. Sedím zády ke dveřím, takže pokaždé, když někdo přijde, musím se otáčet. Výtah je na opačném konci budovy, zato šéf hned ve vedlejší místnosti. Přemýšlím, jestli ještě může být ještě něco špatného na jedné malinké kanceláři. Nic mě nenapadá, má kancelář již všechno špatné obsahuje.
Na cestě z práce jsem přece jenom jedno pozitivum našel. V podloubí je fernet za 18 peněz. S mou nástupní mzdou to znamená, že si jednou do měsíce můžu dát dvě třetiny panáka.
2.12. 2000
Vánoce se blíží. Tak zase vezmu kasičku, vysypu patnáct korun, co se mi podařilo od loňských Vánoc ušetřit a a sednu si někam do hospody na levnou limonádu. Vánoce jsou zkrátka časem blahobytu.
3.12. 2000
V práci mám zpracovat prezentaci Prahy v angličtině pro kohosi z OSN. Bez počítače . Navíc jsem zjistil, že v OSN jsou občas asi stejní mozkoví potrati, jako v některých orgánech EU. Vskutku nevím, jak mám zpracovat otázky typu “Jak vymýtit chudobu” nebo “Jaká jsou opatření na zmírnění katastrof”.
4.12. 2000
Pondělí. Nechutně narvaý autobus. Dostal jsem konečně k dispozici počítač. Je to starý krám, ale připojení na internet funguje. Šéfová řekla, že s tím spisem pro OSN nemusím spěchat, že je to náročné, zvlášť když jsem sotva nastoupil. Nevím, jestli si dělala legraci, nebo tu fakt všichni dělají ještě daleko větší nic, než na úřadě v Žatci.
Dojel jsem do bytu před desátou, o půlnoci jsem šel spát.
5.12. 2000
Vstávání v 4:30, cesta do Prahy. Velice, převelice brzy začínám ztrácet pocit, že zde budu dělat něco smysluplného. Fasuji úkoly z kategorie “něco dělat, aby se neřeklo”.
6.12. 2000
Dneska jsem jel opět automobilem a vypadá to, že bych tak mohl jezdit i dál. Což je skvostné, protože za autobus platím 54 peněz a za auto jenom 30. Jezdit bych měl z panem F., který v Praze studuje na policistu a s bývalou spolužačkou s gymnázia, mírně až méně mírně šílenou ženštinou Pavlou.
Doufám, že o Vánocích už budu moci normálně chodit a zlámaná noha nebude prostestovat. Plánuji výlet někam za Děčín. měl bych si vyvětrat spacák, už posledně smrděl jak kdysi náš křeček, co se schoval do trouby, když matka pekla buchtu.
7.12. 2000
Ráno zase autem, v Praze jsem byl už v šest. Pan řidič F. zpříjemňuje cestu různými historkami. Například o svém neandrtálsky vyhlížejícímu kamarádovi Beďurovi.
Opilý Beďura se řítí po cestě pod lesem s divokým výrazem ve tváři, zpocené vlasy mu vlají. Pár metrů před Beďurou prchá s vyděšeným výrazem jeho partnerka Mirka.
“Pocem, ty svině chlupatá!” ječí Beďura.
“Ale Štěpánku, já přece nejsem chlupatá!” v běhu odvětí Mirka.
Romantický pár.
8.12. 2000
V práci mám mejla od šéfové že mám něco dělat. Po týdnu nicnedělání je to poměrně šok. Také píše, že by náš odbor mohl v ZOO adoptovat nějaké zvíře a sponzorovat ho. Pročež jdu dnes do ZOO a přihlásím se tam jako exotický vůl. Být sponzorován byl vzdy můj sen. Fernet a čínské polévky zdarma!
Šéfová vypadá inteligentě a také se tak chová, tak nevím, jestli to byl vtip, nebo momentální zatmění mysli. Přece nebudu sponzorovat nějaký prase nebo želvu, když mám na jídlo sotva já.
9.12.2000
Večer přijel pan Tarabis a šli jsme se před vánočním běsněním ukrýt do hospody. Dlouhé zimní večery se svými kamarádkami studoval podle lékařský příručky vagínu. Naučil se ji a celé příslušenství pojmenovávat latinsky. Nyní sedí v hospodě, pije pivo, vykřikuje na všechny strany latinská slova a směje se jak idiot.
10.12. 2000
Taky mi přišla poslední výplatu z předchozí práce.
Koupím si ferneta, jízdenku někam daleko a teplé ponožky, abych ty Vánoce konečně jednou měl takový, jaký chci. Jenom doufám, že nebude pršet, aby mi nenamokl spacák. Kdysi jsem již Vánoce v mokrém spacáku trávil a opakovat to už rozhodně nechci.
11.12. 2000
Zaregistroval jsem si novou adresu, tam celé stránky přesunu a doufám, že vše bude fungovat lépe.
Takže nová adresa bude chocho.webpark.cz. Nic invenčního, ale je to zdarma.
Zase mě chytli revizoři, už podruhé během jednoho týdne.
13.12. 2000
Ráno mě opět otravovala svými přednáškami má poněkud omezená kolegyně. Plácala nesmírně důležité informace, kterak si její manžel pouští rádio, když řeže dřevo a že ona ticho nemá ráda, že má kaktus, kaktus nekvete, ale má i akvárko a to jí kvete…. Je to rodilá pražačka, pročež vždy začnu rozprávět o tom, jak je Praha hnusná a Pražáci blbí a na čele jim roste boule a mají divné nosy. Kolegyně vždy a vytřeští oči a uraženě zmlkne. Mám radost, že jsem na tento způsob sebeobrany přišel už po týdnu v práci.
14.12.2000
Ráno jsem se belhal na chirurgii, protože mi o pět minut ujel bus. Sundali mi sádru, ale omotali nohu jakýmsi ne zrivna moc elastickým obvazem, takže jsem si moc nepomohl. Navíc mi řekli, že mám vrátit berle.
Odpoledne jsem jel na večírek, kam jsem byl pozván jako doprovod slečny D. Veškeré občerstvení bylo zadarmo, ale po mé návštěvě už to tak příště zřejmě nebude. Byla to nějaká akce lidí z rádií, televizí a hned u vchodu po mně chtěli vizitku mé firmy. Nic jsem jim nedal a naopak jsem si vzal šampaňský. Když jsem dopíjel třetí skleničku, začala tančit břišní tanečnice.
“Nic moc, to kdybych já jim předvedl břišní tance, to byste koukali!” volal jsem do sálu po páté sklenici.
Když jsem dopíjel sedmou skleničku, nastoupili kejklíři a mávali pochodněmi. Taky to umím líp než oni. Stačí si vzpomenout, jak jsem si sirkou v zubech spálil nos nebo si na čundru hodil hořící klacek za límec košile. Nejenže jsem si tenkrát spálil záda, ale žhavé dřevo mi propadlo až do trenýrek. Večírek pokračuje. Tak jsem se cpal lososem, dobrou šunkou a dalšími lahůdkami, které si tedy ze svého platu nikdy nekoupím. Po deváté skleničce mě přítomné slečny přemluvily na nějaký koktejly. Nejdřív jsem si dal nějakej žlutý, ale bylo tam málo alkoholu, pročež jsem si dal koktejl červenej. Ve dvě ráno jsem doprovodil slečnu D. na pokoj.
15.12. 2000
Vstávám před šestou a jsem ještě nalitý. Sedl jsem do špatné tramvaje. Následuje jízda metrem na opačnou stranu. Nechtěně mi vypadla z úst žvýkačka. A poté i další.
16.12. 2000
Šel jsem s panem Tarabisem a panem Vencou do hospody.
Vencu, taktéž bývalého spolužáka z gymnázia, jsem viděl asi podruhé za posledních 5 let. Poprvé před půl rokem, když jsem naboural na náměstí a on se tam zrovna vyskytoval. A podruhé dnes v hospodě. Pana Vencu nezajímalo ho nic jinýho, než kolik Tarabis obšťastnil ženštin. Jenomže pan Tarabis je strašný skletorik, pročež dokázal spočítat své sexuální oběti jenom za poslední rok.
18.12.2000
Kolegyně v pátek nevypnula počítač a nyní propadá panice a diví se, že jí svítí monitor. Už jsem ji naučil zapnout počítač a používat myš, ale nedošlo mi, že počítač neumí vypnout. Fascinujou mě její řeči typu:
“Ono to na mě mluví takovou řečí, to jsem z toho divoká!”
nebo
“Jé, svítí to, co s tím mám dělat?”
nebo
“Jé, nesvítí to, co s tím mám dělat?”
Psychicky ji ničí, když jí naskočí spořič obrazovky, protože neví, co s tím, ničí ji jakákoli hláška počítače po jejích omezených činnostech. Na počítači pracuje podle zápisků, které si vede ve zvláštním sešitu. Má tam návody typu
“Jak zapnout počítač”, “Jak spustit Word”, “Jak napsat velké písmeno” a podobně.
19.12. 2000
V noci padal sníh. Vstával jsem ve čtyři a užíval si toho, co v tý hnusný Praze není ani náhodou. Bylo ticho, tma, mrzlo, padal sníh a nikde nikdo nebyl.
Noha mi z tý včerejší procházky po Praze nechutně natekla a bolí jako sfiňa. Ty Tatry asi nechám fakt až na jaro, pokud se to do pátku nezlepší.
V práci jsem dostal už třetí úkol. Třetí úkol za dva týdny. Z toho první jsem nedodělal, druhej nedělal vůbec a tenhle spočívá v nadepsání 13ti desek nápisy Praha. Moje dementní kolegyně zase perlí. Sedí tu s ní další lidi, aby jí něco vysvětlili a ona je s neskutečnou bravurou deptá svou idiocíí a neschopností pochopit naprosto cokoli.
Odpoledne přišel Bárt za mnou do práce, že prej půjdeme na panáka. No šel bych, ale zrovna jsem měl zajištěnej odvoz, tak jsme to odložili na neurčito. Bárt má na čele jizvy a má odřenej a snad pohmožděnej palec. Protože se zase vožral jak prase a někam zahučel. Bárt když se vožere, tak to fakt stojí za to. Vožralej už ztratil brejle, jindy ztratil bundu s jízdenkama pro spoustu jiných lidí, jindy usnul na hnoji a teď vypadá jak po atentátu.
Večer jsem byl s Pavlou nakupovat trička pro jejího přítele, patologa Bejka. Jak už jsem jednou řekl – Bejk vypadá fakt jako bejk – a podle toho nakupování vypadalo.
Pavla: Máte tričko?
Prodavačka: Jakou velikost?
Pavla: Co největší!
Prodavačka: Máme XXL !
Pavla: To je malý!
No nakonec jsme našli obchod, kde prodávali pyžama pro hrocha. Pavla je spokojena a já také. Budu mít o čem psát a dělat Bejkovi osturu.
20.12. 2000
Dostal jsem přání od kamarádky z Brna.
“A třeba ti Ježíšek nadělí nekonečnou flašku ferneta.”
Kdyby Ježíšek nebyl svině a takovou flašku mi dal, tak začnu mít rád Vánoce.
23.12.2000
Neobuju zimní boty! Zatracený nateklý kotník, splasknutí se po poslední zlomenině nekonalo. Musím být na Vánoce v bytě! Zrada!
Jel jsem za panem Tarabisem. U Tarabisů mají skvělé Vánoce. Žádný stromeček, ani k večeři kapra, ani další podobné hlouposti. K Vánocům dostal pan Tarabis v mobilní telefon (v srpnu) a teď ještě krabici džusu a zavařené meruňky v lahvičce od feferonek.
25.12. 2000
Celý den se jenom flákám a přežírám. Zítra pojedu do Prahy, protože nemám na každodenní dojíždění peníze a pan Bohouš, další z divných absolventů žateckého gymnázia, mi kupodivu naprosto ochotně nabídl nocleh na koleji.
26.12. 2000
Jel jsem s panm Bohoušem do Prahy. Obehrál jsem ho ve vlaku o 95 peněz, což mi pokrylo náklady na cestu i na zaplacení noclehu na koleji. A ještě mi zbylo. Mám radost. Na pokoji jsem ještě jako projev díků Bohoušovi vyjedl lednici. Takový hodný člověk to je.
27.12. 2000
Dnes ráno jsem vstal o hodinu dřív, abych sebou mohl plácnout pod horkou sprchu, když to neplatím já, ale koleje VŠE.
Odpoledne jsem šel do ČT na fernet. Byli tam nějací lidé a koukali na televizi a taky policajti, co koukali na lidi. V ČT je spousta lidí. Píší petice a pijí ferneta. Přemýšlím o práci v ČT.
Dal jsem si několikrát fernet a odjel na koleje.Tam jsem snědl někomu jídlo a v jednu šel spát.
28.12. 2000
Vyjednal jsem na internetu panu Bohoušovi rande s jakousi ženskou. Musel jsem jednat, jelikož ten trouba se s ní bavil o nějakém vylizování či co a já si chtěl na jeho počítači zahrát piškvorky.
29.12. 2000
Odpoledne jsem zdárně unikl revizorům v metru a na čundrslevu jsem se za 72 peněz dostal vlakem do Zlína.
Zlín je zvláštní město.
A jsou tam pěkné ženštiny.
A pivo.
Hodně piva. Nad ránem jsem byl kamsi odveden, nepamatuji si ovšem vůbec nic. Kamarádka Báří na mne hledí káravě.
31.12. 2000
Zatímco kamarádka Báří a slečna R. dělaly chlebíčky a další novoroční občerstvení, já dostal důležitou funkci ochutnávače. To je dobrá funkce. Tedy až do chvíle, kdy mi Báří dala ochutnat okurku nadívanou chili papričkou, kterou obalila křenem.
Potom R. ukazovala plyšového draka a vysvětlovala mi, jak mu obalit ocas prezervativem, že potom ten ocas dostane správný tvar, velikost a tvrdost.
Fernet, fernet, fernet, fernet, šampaňské, fernet, fernet, fernet, šampaňské. Spím u kamarádky Báří, ale jak jsem se tam dostal opravu ani v nejmenším netuším.
Báří je ženština obdařena nebývalou trpělivostí. A také luxusním poprsím.