25.11. 2021 čtvrtek – 19.12. 2021 neděle
Po výletu do země faraonů a epických průjmů mne čeká měsíc nočních směn.
Dostal jsem email. Od matky, která je již nemálo let v důchodu, ovšem odmítá to respektovat a místo odpočinku jest vídána, jak křepčí na rockových koncertech, sjíždí hory na kolečkových bruslích či se na bicyklu prohání po sněhu a ledu. Že mají výše zmíněné aktivity poměrně často následky v odřeninách, podlitinách a zlomeninách jest nasnadě.
„Egypt byl super! Létala jsem tam na padáku, lezla po skalách a každý večer chlastala!“ píše mi má drahá matka.
„Cože? Jaký padák? Jaké skály? Nejsi náhodou v důchodu? Nemáš si užívat vnoučat a plést svetry k Vánocům? Nemáš v sedm hodin ráno stát s ostatními důchodci před obchodem, abys nakoupila půl metráku buřtů, protože jsou ve slevě?“ dělám si starosti a zároveň poskytuji cenné rady.
Matka ovšem mé dobře míněné rady ignoruje a na závěr korespondence se mne zeptala, jak se nejlépe dostane do hor v Peru a zdali tam bude potřebovat cepín a mačky.
Ještě větší legraci skýtají konverzace s mou sestrou N. Nejenže si pořídila šklebáka Ježíška a později i manžela s poněkud neortodoxním chováním, nýbrž si pořídila i motocykl, na kterém jezdí. Konverzace se sestrou N. bývají plné intelektuálních poznámek, hlubokého porozumění a všudetryskající pohody, jak už to mezi sourozenci bývá. Navíc je sestra N. učitelkou, pročež má občas záchvaty, při kterých do hromady vulgárních slovíček zapojuje i slovíčka veskrze spisovná, což zní poměrně zábavně.
Sestra N.:„Měla jsem úraz na motorce!“
Já:„Ach, to mě ale mrzí. Doufám, že jsi nerozmlátila motocykl!“
Sestra N.:„Vůbec, ani mi nespadl!“
Já:„Tak jaký úraz?“
Sestra N.:„Když ti to řeknu, nebudeš se smát?“
Já:„Proč bych se měl smát? Nesměju se, když někdo jiný trpí, proč bych to dělal!“
Sestra N.:„Opravdu ne? Není to totiž žádná legrace.“
Já:„Nejsem žádný puberťák, abych by se smál cizímu neštěstí. Tak co se ti stalo?“
Sestra N.:„Utrhla jsem si lýtkový sval! Při řazení. Prostě jsem zařadila rychlost a rup! Urvaný lýtkový sval! Strašlivě to bolí!“
Já:„Uááááá hahahahahááá! Jééé hehehehe! Chachachachachááááá!“
Sestra N.:„Hajzle!“
20.12. 2021 pondělí
Vánoce se blíží! Doufal jsem, že letos se na ně zapomene, leč nepěkně jsem se mýlil. Pročež hned po noční směně prchám do bytu, balím ploutve, do batohu přidávám trubičku na dýchání, brýle pod vodu, by mi voda nenatekla do očí a pílím zpět na letiště. Včera jsem se rozhodl, že imbecilní období věnované obžerství, hysterii a hromadnému nakupování těch nejzbytečnějších věcí budu trávit na Maledivách. Očekávám, že v muslimské zemi, kde vládne šaría, nebudu muset poslouchat stále dokola, dokola a dokola kreténské slaboduché popěvky o rolničkách a jakémsi čerstvě vytlačeném skřetovi pohozeném mezi vola, osla, velblouda a jiná zvířata.
V dobrém rozmaru se proplétám mezi lidmi vlekoucími krabice, lidmi vřeštícími do telefonu, že nestíhají, lidmi s vytřeštěnými zraky.
O chvíli později třeštím zrak také. Pípl mi telefon a objevila se mi zpráva, že včerejší test na covid byl pozitivní. Pročež nepoletím vůbec nikam, jelikož s takovým výsledkem testu mě nepustí ani do letadla, natož na Maledivy.
Potupně se vracím do bytu, kde navíc musím trávit deset dnů v karanténě.
Vztekle mlátím ploutvemi, dýchací trubičkou i potápěčskými brýlemi brýlemi do zdi.
Místo abych se potápěl na Maledivách, olizuji v Irsku namrzlé listy
21.12. 2021 úterý
Ráno píše sestra N.: „Nemluvil jsi náhodou dneska s mámou?“
Já: „Dnes opravdu ne. A za poslední tři roky asi tak jednou.“
Sestra N.: „Divný. Od pátku se jí nemůžu dovolat, kamarádky se jí nemůžou dovolat, nikdo.“
Já: „Předpokládám, že někde na horách leze na zaledněné kopce, případně jako obvykle sjíždí na bruslích horské silnice. Nebo je zase někde na dovolené a kouří opiové dýmky.“
Sestra N.: „Co když se jí něco stalo?“
Já: „To rozhodně stalo. Například už dávno ztratila pud sebezáchovy a taky pojem o čase, protože v důchodu by se neměla věnovat adrenalinovým sportům. Taky by neměla jezdit po Evropě na rockové koncerty, kde si obléká žlutou pláštěnku a potom předvádí šílené tance přímo pod pódiem!“
Sestra N.: „Debile!
22.12. 2021 středa
Volá sestra N. a volá zprávy nedobré.
Máma leží na v nemocnici, kam ji odvezla záchranka. Po celé řadě nejrůznějších vyšetření rozčísne nesvátečně sváteční atmosféru rakovina.
23.12. 2021 čtvrtek
Sestra N. si vyzvedla mámu z nemocnice. Na žádné velké křepčení to ovšem není. Bez ohledu na to, že máma chrlí ironické poznámky a zejména před vnoučaty si hraje na vysmátou.
24.12. 2021 pátek
Končí mi izolace kvůli covidu. Tentokrát jsem měl naprosto bezpříznakovou formu, pročež jsem každou noc chodil k moři a nadával. Zrušený výlet na Maledivy mě štve, jelikož získat místo na lodi a týden liveaboard potápění za čtyři stovky amerických peněz se mi už jen tak nepodaří. A jelikož jsem chudý jedinec, ba sociální případ, tak na normální cenu si nevydělám, ani kdybych prodal postiženého kolegu Ding Donga do cirkusu.
Marina v Malahide
25.12. 2021 sobota
Sestra N. jest učitelka a má snahu mne vzdělat, pročež jsem byl zahrnut spoustou obrázků ze svého svátečně vyzdobeného příbytku. Dělá to schválně, jelikož ví, že Vánoce nesnáším. Na obrázcích je vánoční stromek a její synek Ježíšek s rozzářeným pohledem. Na fotografiích je i máma a také má rozzářené oči. Pročež jsem rád a sestru N. nečastuji obhroublými výrazy, jak obvykle činívám.
26.12. 2021 neděle
Ač bych nikdy nečekal, že po nemálo letech spatřím opět některé ze svých příbuzných, momentální situace vše mění. Pročež plánuji, že poletím do Česka a navštívím svou sestru N., kterou jsem neviděl dobrých deset let. Nebo patnáct. Opravdu netuším. Pročež nenápadně sonduji situaci. Zneklidněn jsem faktem, že si sestra N. pořídila syna Ježíška a manžela Oldřicha. Samo o sobě by to samozřejmě nezavdávalo důvody k ostražitosti, natož i panice. Zcela zásadní problém vidím v tom, že v blízkosti mé sestry zajisté nemohou existovat osoby vyrovnané, usměvavé a s pěknými společenskými návyky.
„Sestro má rozmilá, dostal jsem opravdu skvostný nápad!“ počínám jeden z telefonických hovorů.
„Ne! Rovnou říkám, že ne! Naprosto kategorické ne!“ odvětila sestra bryskně.
„Vždyť ani nevíš, co chci předestřít!“
„Netuším, ale určitě jde o epochální zhovadilost. Naposledy jsi měl dobrý nápad tehdy, když jsi uvažoval, že se nadobro ztratíš v nějaké poušti!“
„Ale kdeže! Chci ti nabídnout zařadit se do klubu nesmírně šťastných lidí, které jsem kdy poctil svou návštěvou.“
„Ty jsi se úplně zbláznil! Můj syn má dodnes noční můry! Už jsi zapomněl, jak jsi mu vzkázal, že krájíš děti na plátky a dáváš je do mikrovlnky?“ připomíná sestra jednu z mých žertovných glos.
Nakonec sestra N. podlehla mým rozumným argumentům. Tedy… možná nepodlehla rozumným argumentům, možná povolila můj příjezd jen proto, že jsem musel souhlasit se spoustou úplně hloupých podmínek.
Nesmím učit Ježíška sprosté básničky. Nesmím učit Ježíška žádné básničky. Nesmím učit Ježíška vůbec nic. Nesmím chodit po vsi a vykládat, že je má sestra mou sestrou, jelikož takovou ostudu by prý nepřežila. Nesmím říkat Ježíškovi ani jeho kamarádům, že krájím děti na plátky a poté je vkládám do mikrovlnky. Do mikrovlnky nesmím krájet psy. Ani kočky. Nesmím Ježíškovu rybičku Prouďáka splachovat do záchodu, ani strkat do rychlovarné konvice. Nesmím (ani z legrace!) objednávat do jejího domu prostitutky. Nesmím sypat psům do granulí semínka z marihuany. A nejlépe prý bude, když nebudu nic dělat a nic říkat.
Jen poznámka – v některých mých starších slovnících, Slovníku spisovného jazyka českého, abych byl přesný, uváděna jest i varianta “briskně” na počátku tohoto epického zápisku zmíněného slova. Ve slovnících nových však jen a pouze varianta “bryskně”. Jelikož jsem člověk veskrze moderní, používám parní stroje a dokonce jsem objevil i krásy a výhody elektřiny, použil jsem tvar slova veskrze moderní. To jen pro hnidopichy, kteří mi tak rádi bryskně píší a bryskně mne peskují nevybíravými slovy, durdí se a vyjadřují popuzeně.
27.12. 2021 pondělí
Opět konverzace se sestrou N. Situace se nevyvíjí zrovna nejlépe. Máma jest zpět v nemocnici.
Úplně jsem zapomněl, že existuje i něco, jako úzkost. Zalykám se oním koktejlem nervozity, obav a neklidu, až se mi nedostává vzduchu. Pocity dosud nepoznané.
28.12. 2021 úterý
Nedopatřením jsem se v práci postavil na váhu. Už dávno jsou pryč časy, kdy jsem byl štíhlým junákem (sic!) a hmotnost udával v dvojciferných číslech. Současná situace mne naučila podvědomě se přizpůsobit nemálo okolnostem, jevům a situacím. Kupříkladu si všímám, že některé dveře jsou zoufale úzké. Že zoufale úzké jsou uličky v letadle. Nějak se podivně zúžily i chodby v bytě. Také jsem zjistil, že velikost oblečení nekončí rozměrem XXL. A když jsme u oblečení – taktéž jsem odhalil, že naprostou většinu oděvů mám poněkud těsných a často si tak připadám jak ohromný bramborový knedlík obalený natěsno potravinářskou fólií.
Gigantická břišní pneumatika má ovšem i své výhody. Mohu si na ni položit ruce, odložit tužku při práci nebo panáka s rumem, když zrovna nepracuji.
Zatímco v jiných společnostech mají vánoční bonusy podobu tučných finančních prémií či opulentních večírků, my jsme jako obvykle dostali pár plechovek piva. Což mimochodem není dar od našeho drahého managementu, nýbrž od zákazníků.
29.12. 2021 středa
„Pěkně mě to sere!“ povídá máma do telefonu.
„Nehovoř tak sprostě!“ upozorňuji.
„Jenže já chci jezdit na výlety! A skákat do bazénu. Taky jsem už víc jak týden nejezdila na kole ani na bruslích!“
„Možná by ses měla trochu uklidnit. A mimochodem – doneslo se mi, že jsi ve špitále utekla sestřičkám někam na zahradu. Taky se mi doneslo, že jsi se ráno vyplížila z pokoje a místo předepsaného klidu jezdila na nějakém blbém rotopedu!“
„Všechno popírám! Nic z toho není pravda! A když jsme u toho, ta zahrada je příšerně malá a z rotopedu mě sundali už za necelou hodinu!“
Snažím se zůstat klidný a nevrtět moc hlavou, jelikož bych měl po několika konverzacích s mou milou stvořitelkou místo krku kulovou hlavu jak z fotografického stativu.
30.12. 2021 čtvrtek
Biopsie mozku se rozhodně nepovedla tak, jak bylo plánováno a jak bych chtěl. Máma zčásti ochrnula a ztratila schopnost mluvit.
31.12. 2021 pátek
Máma nevolá. Ještě mi nedošlo, že už ji nikdy neuslyším mluvit.
Což jí ovšem nebrání v tom, aby mi psala.
„Mám mozek prorostlý rakovinou. To je fakt v prdeli a na hovno. Takže budu muset makat a něco s tím udělat! Já mám ještě tolik plánů! A teď musím čekat půl roku na nějakou blbou léčbu!“
Svítání nad Howth.