25.7. 2016 pondělí – 7.8. 2016 neděle
Po dvou dnech volna další sada nočních směn. Což mne zrovna moc netěší, ovšem díky zaměstnaneckým letenkám jsem stále v pracovním poměru, kde beru méně než před nějakými 11 lety, kdy jsem nastoupil. Za posledních osm let se navíc mzda nezměnila ani o cent, zatímco vše ostatní podražilo, čínské polévky nevyjímaje. Když k tomu připočtu specifika bydlení v Irsku, vychází mi z toho poněkud jasně, že v zaměstnání trávím daleko víc času, než by mi bylo příjemné. Dobře mi tak.
A ohledně specifik irského bydlení – kombinace nedostatku vhodných nemovitostí s poněkud vysokým nájemným vede k tomu, že se bydlení stalo jedním s oblíbených témat řešených médii i prostým lidem. Jednoduchý princip nabídky a poptávky jest těžce pokroucen a obyvatelstvo řeší otázku (oblíbená anketní otázka v rádiích), jestli je v pořádku sdílet pokoj s cizí osobou jen proto, aby se dal zaplatit nájem. Samozřejmě je také dobré brát v potaz, že většina irských domů jsou studené, plesnivé, hnijící a špinavé díry. V porovnání například s Českem lze zcela dobře postavit na stejnou úroveň vesnický chlév v Horní Děložné a byt ve středně velkém irském městě.
S vlastní zkušenosti mohu dodat, že nepomáhají ani hektolitry desinfekčních prostředků, kilogramy hřebíků a bambilion triků kutilství Přemka Podlahy, aby se bydlení po nějaké době nepočalo rozpadat a připomínat opuštěnou maringotku ponechanou napospas přírodním živlům.
Výsledkem předchozí hlubokomyslné úvahy je konstatování, že jest každý svého štěstí strůjcem a…. dobře mi tak.
8.8. 2016 pondělí
Tak se to tak nějak sešlo a zjistil jsem, že od konce srpna do října mám volno, nebudu týrat kolegy, kolegové nebudou týrat mě, odpočinu si od pojídání irských lososů a místo toho pojedu na výlet. Původně jsem přemýšlel o nějaké destinaci vhodné k punk zážitkům, ovšem zaměstnavatel mi již zakázal jezdit do Sýrie a Iráku, jelikož poté v Irsku na letišti vždy vyřazuji z provozu strojky na ETD (zasvěcení a zejména můj jednooký šéf vědí, že ano) a k výletu na Antarktidu není vhodné roční období. Pročež se punkové příhody konat nebudou a já skončím v poněkud nudné, byť pěkné, Guatemale.
9.8. 2016 úterý
Co může být pěknějšího, nežli trávit dovolenou mezi vnadnými studentkami v uniformách, hledět na volavky a pít cuba libre. Nic lepšího mne nenapadlo, pročež jsem se zapsal do školy v guatemalském městečku San Pedro na břehu jezera Atitlán.
Jen jsem podepsal přihlášku, už vyvstanul jiný problém. Jak v mém věku mám jít jen tak nakoupit školní potřeby? Pijáky, pravítko, ořezávátko, počítadlo a další nezbytnosti? kdo mi uvěří, že to kupuji pro sebe? Ještě mě někdo uvidí a lidi si řeknou, že jsem si pořídil šklebáky! To zase bude ostudy.
10.8. 2016 středa – 30.8. 2016 úterý
Zoufalost nemá hranic. Zatímco se v práci těžce rozjíždíme po téměř naprostém kolapsu, situace ohledně zaměstnanců zůstává stejná. Nejsou lidi. Tedy – nejsou lidi, kteří by u nás chtěli pracovat. Po tragikomických pokusech získat zaměstnance zvěnčí, dostalo naše vedení výborný nápad a sáhlo do jiných oddělení našich aerolinií. A tak se u nás objevilo 22 nových kolegů. Uklízeči, kuchaři, čističi záchodů, nosiči zavazadel. Zkrátka ti, kterých se jinde chtěli zbavit.
Noví kolegové pláčí, konsternovaně zírají a vzduchem létají slova jako “hodně špatný vtip”, “co si počnu” a “sebevražda”.
Pláč a konsternované zírání je asi tak jediné, co kolegové mohou dělat. Základní zácvik totiž trvá zhruba rok a jsem si tak nějak jistý, že za rok tu nově příchozí již rozhodně nebudou. Jako první utekl italský kolega Lorenzo, jelikož dostal vyčiněno, že se neumí podepsat.
Bít, bít, bít. Kladivem, lopatou, sešívačkou, tubou zubní pasty, komunistickým Manifestem i suchým lososem. A když dojdou síly – střílet.
31.8. 2016 středa
Odlétám do Madridu, odkud mi letí přímý spoj do Guatemaly. Plánuji trávit několik týdnů poctivou docházkou na vyučování do místní školy, hodlám svědomitě psáti domácí úkoly, opakovat si probranou látku a před profesory budu chodit zásadně v nepobryndaném tričku. Možná se i učeši na pěšinku, kterou budu udržovat spoustou gelu.
Zatím si jen opakuji španělskou větu: “Dvojité cuba libre, prosím, a mám na mysli dvojitý rum!”