25.8. 2014 pondělí – 4.9. 2014 čtvrtek
Poněkud více nočních směn než obvykle je vykoupeno vágním slibem, že si mohu vzít dovolenou v listopadu. Pročež uvažuji, že pojedu navštívit známé do Erbilu, střílet slony do Zambie nebo pojídat psí embrya v Laosu. Mírumilovný člověk s mlsným jazykem to má při rozhodování zkrátka někdy těžké.
Irsko, kdesi na západním pobřeží
5.9. 2014 pátek
Spolubydlící G. obývající můj byt v Česku má kromě laškování s vojáky i ušlechtilejší zájmy. Například se stará o postižené. Abych to upřesnil – o postižené psy. Pořídila si totiž psa Otakara. Pražský krysařík (to je ostatně samo o sobě postižení) má závad hned několik. Například zuby, které tvarem i velikostí připomínají tesáky šavlozubého tygra. Představit si tříkilového tvora s obřími zuby bylo nad mou představivost, dokud jsem neviděl fotografie. Hehe. Z miniaturní tlamičky ční dlouhé a křivé cosi, díky čemuž pes nemůže zavřít tlamu a hmotnost zubů ho převažuje dopředu. Není divu, že se pes zbláznil a vykazuje známky mentální retardace, což spolubydlící G. komentuje jako “občas trucuje” a “občas je magor”. Ve smečce má spolubydlící G. i jiné skvosty. Slepého psa bourajícího do zdi či fenu, kterou vykrmili tak, že připomíná plemeno trojnásobných rozměrů.
“Ratatatata! Já bych střílela, až bych brečela!” rozohňuje se čas od času spolubydlící, jelikož její nastávající je voják a ona sama dosahuje euforických stavů při sledování akčních filmů. Jakmile imaginárně dostřílí, celá rozněžnělá jihne a praví: “Ten můj pejsánek Oťásek, hned bych mu dala pusinku!”
Tedy, abych přiznal, šavlozubý Oťas je od pohledu sympaťák.
6.9. 2014 sobota
Můj vesnický byt jest jen pár stovek metrů od rybníka Hejtman. Z rybníka Hejtman ční ostrov Markéta. Občas si jdu na břeh rybníka sednout se svou spolubydlící G., která zamyšleně hledí do temných vod, pije pivo a tváří se nevesele. Markéta se totiž jmenuje jakási kadeřnice, se kterou se spustil milý mé spolubydlící, pročež spolubydlící Markétu nemá ráda. Zanechme však historek plných neřesti, uražené pýchy a semene na nepatřičných tělech. Čtenáři si zaslouží jen informace podstatné, ne plytké historky o milostném trojúhelníku, čtyřúhelníku, mnohoúhelníku a to se raději ani nepouštím do dalších dimenzí.
Na ostrově Markéta je možno spatřit borovici lesní, buk lesní, dub letní, břízu bělokorou, smrk ztepilý, lípu malolistou, jeřáb ptačí, olši lepkavou, topol osiku, douglasku tisolistou, borovici vejmutovku, dub červený, topol bílý, hvozdík pyšný, zvonek klubkatý, konvalinku vonnou, třtinu křovištní, ostřici třeslicovitou, sasanku hajní, metličku křivolakou, srpici barvířskou, volavku popelavou, kachnu divokou, kormorána velkého, poláka velkého, poláka chocholačku, potápku malou, potápku roháče a někdy i vzácného kvakoše nočního, ba i bukáčka malého, různé sýkory, pěnkavu obecnou, brhlíka lesního, strakapouda velkého, vzácnou husu velkou, potemníka enfaphyllus tesíaceus a drabčíka Trichophya pilicor, nad ostrovem dokonce občas přeletí orel mořský nebo včelojed lesní, dokonce i letecký akrobat pan Martin Šonka.
Na břehu rybníka je kromě spolubydlící G. popíjející pivo možno spatřit i netopýry, PET lahve, obvejčité, nepravidelně peřenolaločnaté, na bázi srdčitě ouškaté listy křemeláku, v létě slunící se vesničany a občas zdechlé kapry.
Není divu, že je ostrov přírodní památkou
7.9. 2014 neděle
Na jaře jsem si pořídil raka. Jako milovník zvířat všeho druhu jsem kdysi choval ježka, ještěrku, křečka, morče, myši, akvarijní rybičky, strašilky, psy a tak přišel čas na raka. Nikdy bych neřekl, jak je chov raka náročný. Ona potvora vyžaduje ty nejlepší vitamíny, nejlepší stravu a mně se z toho motá hlava, chřadnu a zanedlouho bude číslo na váze ukazovat dvojciferné číslo. Rak prostě devastuje mé břišní pneumatiky, roky a roky tvrdé práce, investování do čínských polévek, fernetu a nicnedělání!
Což mne opět utvrzuje v názoru, že zvířata je nejlepší mít rád na paprice, česneku či exotických kořeních.
8.9. 2014 pondělí
“Zase on! Skákejte z oken, vrhejte se do plamenů pekelných, prchejte jak se jen dá!” volá ironicky pan mechanik, ke kterému si dávám opravovat bicykl. Nemá mne rád od doby, co jsem mu donesl bicykl s banálním problémem na přehazovačce. Nebohý mechanik se soustředil na přehazovačku, načež ho šlehlo do tváře nečekaně prasklé lanko brzdy a o chvíli později si zapíchl do lýtka uvolněný drát z kola.
Díky mnohým karambolům se z mého bicyklu stal bicykl dvoustopý. Geometrie rámu svým nechutným zkroucením připomíná páteř současného českého prezidenta. Několikrát se mi stalo, že při razantnějším brždění se ozvalo prasknutí a čelisti brzdy zůstaly viset na lanku podél kola. A to snad ani není třeba zmiňovat poznámky mechanika, který mne i s bicyklem posílá do sběrných surovin řka, že můj stroj je nebezpečný i pro něj.
“Kdo nemá pevná lýtka, není plnohodnotným občanem!” pravili irští úředníci a prostému lidu nabídli zvýhodněné podmínky při koupi bicyklu. Díky daňovým úlevám jsem si proto objednal bicykl a ušetřil tak 500 evropských peněz.
Mít peníze a pevná lýtka, co může být lepšího! Kromě peněz a čínských polévek, samozřejmě.
9.9. 2014 úterý
Před třemi lety jsem potkal ženštinu. Ona byla v automobilu, já na motocyklu a tak setkání postrádalo vášeň a plná topořivá tělíska. Zato ono setkání nepostrádalo krev, zlomeniny a totální destrukci obou vozidel. Nu co, stalo se – občas je třeba i trochu akční zábavy.
Co však není třeba je skutečnost, že ani po třech letech nejsou pojišťovnou ČPP uhrazeny ani tak základní částky, jako je například ušlá mzda.
Za ony tři roky si má právnička pořídila dva šklebáky, já další zlomeniny a šedivé vlasy, zkrátka čas kvapí. Nikoli pro pracovníky ČPP, kteří mi připomínají klub retardovaných jedinců, snažících se z kuličky trusu vyrobit jaderný reaktor.
“Hajzli to jsou,” pravil by můj otec a tentokrát bych mu dal plně za pravdu.
10.9. 2014 středa
Jednat s některými občany je vskutku zvláštní činnost. Typickým příkladem jsou tvorové, pracující s počítači. Zatímco já, jedinec tupý, používám počítač jen ke sledování sprostých obrázků a lamentování nad zprávami o stavu českého národa a podobné havěti, některé jedince práce s počítači živí a dokáží s těmito zvláštními stroji učiněná kouzla. Jelikož kouzelník nejsem, nikdy jsem ani nepronikl do tajemné řeči, kterou oni kouzelníci používají.
Takže si to shrňme – informatici jsou prostě úplni magoři. Nedávno proběhlá komunikace s jedním z nich, panem Kyblíčkem, mne v tom jen utvrdila. Pokud se náhodou někdo nevyzná v nejdivnějších jedincích výše zmíněného odvětví, tak jen připomenu, že pan Kyblíček je poustevník, který se zabarikádoval v jakési opuštěné stodole na Šumavě, leží v posteli pod mnoha peřinami, pod peřinu vedou dráty k počítačům a pan Kyblíček tam činí svá kouzla a pokusy.
Pan Kyblíček: Kdyz jsem ted dostal pravidelnou notifikaci z warcentra, vzpomnel jsem si, ze otec byl letec, ne? Mozna by si rad za dlouhych zimnich veceru prolistoval casaky z dob, kdy samjeste asi tahal nejakyho drevenyho iljusina na spagatku po dvorku.
Já: Sem s tím! Otce potěším, ba i já se budu tetelit radostí nad obrázky létajících strojů. Ty časopisy jsou někde na internetu ke stažení?
Pan Kyblíček: No mam to zatim zvlast, naopak uz rozbaleny, ja stahuju v podstate vse pres frd http://wordrider.net/freerapid/ , bo ten umi na ulozto si sam zadavat captchy i na jiny servery je userfriendlejsi takze treba driv slo vse od toho nema stahovat automaticky (“odebiram” od nej temer vse), bo mel vse jen na ulozto a bezcaptchovym webshare a datoidu takze stacilo dat copy cely stranky, frd si pres clipboard z toho vytahal sam linky, a uz to jelo samo on ted ale najel nekde i na fastshare, a to je vopruz, bo captchy (z principu jedu jen na free rezimy, bo kdyz kradu, jedine zadarmo) zadat ty 4 znaky u 2gb filmu, kterej se pak bude stahovat dve hodiny, mi parkrat za den tak nevadi, u milionu 10mb souboru po par minutach uz jo.
Ja mam upload klasicky u myhoo2 adsl nahovno (nevadi mi, bo jen kradu, a zadny drzy piraty nezasobuju)
http://rychlost.cz/rh/20143576057-1dea1482cb.html
Teoreticky lze: za hodinu za den za týden za měsíc
stáhnout 1 927,19 MB 46,25 GB 323,77 GB 1 295,07 GB
nahrát 131,39 MB 3,15 GB 22,07 GB 88,29 GB
Takze by to asi chvili trvalo.
Taky jde o to, zda je pro nej lepsi to v pdf nebo ty jpg.
Ja mam oboje, adresar celyho rocniku ma vzdy pak cca 2gb (ten 1964 asi 3.5)
Na druhou stranu, pokud je tatik trochu pocitacovej, ma nejaky trvaly rychlejsi bezfupovy pripojeni, moh by si to postahovat sam. Staci nainstalit frd a trosku si poklikat mysi ty vopruzovy fastshary (jde stahovat (na free) jen dva najednou, 1 ve frd + 1 v browseru, vzdy s nekolikaminutovou pauzou mezi) bych asi ja nebo ty (mas rychle upload?) mu mohli nekam i hodit.
Free a frdove bezobsluzny i relativne rychly je datoid 300kb = cca 1gb/hod – 1 najednou ulozto 150 nebo 300kb (jak se povede nebo nevim cim se to ridi) – ale neomezene najednou webshare nic moc tusim cca 120kb – ale 2 najednou euroshare asi 150-200?kb – 1 najednou asi toho bude vic (viz http://www.warcenter.cz/viewtopic.php?f=139&t=1485725&start=15 , nemam s tim dalsim (a uploady tam tuplem) moc zkusenosti.
Testnul jsem jeden upload http://datoid.cz/ZyN70E/test-000-rar (ten datoid sice bejva ve spickach furt obsazenej, ale frd si sam diru vzdy tak do 5-10 min najde).
Je v tom 2x elstner Dobrodruznou stezkou trvalo to sice asi hodinu, ale mne jede pc 24/7, takze mi to nijak nevadi a rocnik rozdelenej treba na tak 2-3 soubory po 600-800 mb = 5-6 h uploadu, kdyby to spadlo po 20h uploudu, aby me to tak nesralo. Nekam frknout kdyztak nou problem
Já: Pervitin? Lysohlávky? Kouříš rákosí? Čicháš lihové fixy? Olizuješ ropuchy?
11.9. 2014 čtvrtek – 18.9. 2014 čtvrtek
Dalších sedm nočních. Boje s hyperaktivním šéfem, jednookým panem Pavoukem. Boje s intelektuálně méně vyvinutými kolegy. Jediné rozptýlení tak skýtají svítání, kdy sedím na křídle A330, čekám až vypadnou cestující a vychutnávám si vítr od Irského moře.
“Okamžitě slez z toho křídla! Zase prošlápneš nějaký plech jako posledně!” řvou na mne technici a připomínají trapnou epizodku, kdy jsem se také procházel po křídle, šlapal kam se šlapat nemá a nedaleko wingletu vyrobil prohlubeň podobnou obrácenému krtinci.
Dublin, cargo z terminálu 2
19.9. 2014 pátek
“Pan prezident Zeman je moudrý muž!” zahalekala na mne spolubydlící G.
“E?” otázal jsem se sofistikovaně, jelikož to vypadalo, že nežertuje.
“Žádný alkoholik. Je to prostě pořádný pěkný a chytrý chlap, šíří slávu Česka ve světě!”
“Cože? Ten samolibý geront?”
“Úplně nejlepší prezident ze všech, je to můj idol! Ta chytrá slova a jiskra v oku!”
Nu co, spousta lidí má dnes volební právo. Co už.
20.9. 2014 sobota
“Pakáži mizerná, otravové nelítostní!” nadávám vulgárně a následně se ukládám do psací pozice. Jelikož mám nehezky zprasený ramenní rotátor, jakékoli psaní na počítači v sedu za stolem je pro mě spojeno s bolestí, že by nejeden inkvizitor zajásal. Pročež si lehám na hřbet, počítač umisťuji na největší z mých tukových pásů, poničenou ruku odkládám stranou a druhou se snažím trefit klávesnici. Jelikož funím a břich se mi vlní a poskakuje, není vůbec snadné trefit to správné písmeno.
Dostavuje se naprostá exhaustace. A proč? Kvůli čtenářům Chochovin, kteří stále otravují a žádají si další a další záplavy egoistických blábolů, že prý bez aktualizace neusnou. Pošahaný čtenář B. dokonce vyhrožuje, že mi ke klice dveří přiváže psími obojky své tři šklebáky.
21.9. 2014 neděle
Borotínský zámek, Harrachovka, Pintovka. Motám se kolem Tábora i po městě samém a zjišťuji, že ač jsou Čechové národem neschopných líných budižkničemů, z nějakého divného důvodu se přimotali do krajiny, která oplývá pěknými výhledy, svěžím ovzduším a stále ještě přijatelným množstvím povalujících se odpadků. Zkrátka taková unylá krajina, taková “naše hezká, česká”, což je eufemismus pro fakt, že v Česku není nic, nad čím by nadšeně zaplesalo srdce zcestovalého návštěvníka (tím nemyslím sebe). Český národ do české kotliny vskutku patří. Také je takový hezký, český.
22.9. 2014 pondělí
Vsedám do vlaku z Tábora do Ražic a pokračuji do Plzně. Jen tak. To jsou ty možnosti zhýčkaných lidí, kteří si mohou dovolit pohrdnout automobilem a užívat si pohody, kochat se krajinou a házet čas na všechny strany plnými hrstmi. Nasavrky, Balkova Lhota, Meziříčí, Padařov, Božejovice, Sepekov…. Podivní vesničané nastupují a vystupují, překvapivě upravená nádraží a nepřekvapivě tlusté výpravčí. Líšnice, Branice, Stehlovice, Jetětice, Vlastec, Vrcovice.
Vlakem jezdím rád. Když plivneme za jízdy z jednoho otevřeného okénka, slina často vletí jiným oknem opět do vagónu. Prostě romantika.
23.9. 2014 úterý
Ha, můj nový bicykl pořízený s daňovou úlevou jest připraven k převzetí! Již vím, jak se cítí jezdec, který je z chromého osla posazen na mladého mustanga. Bicykl se za jízdy nekroutí, nevrže a již nemám pocit, že za sebou nonstop táhnu pytel cementu a tři zedníky.
Ne všechna vylepšení ovšem kvituji s povděkem. Brzdy na novém bicyklu totiž vskutku brzdí. Což jsem nečekal a na prudké zastavení reagoval dle všech zákonů setrvačnosti. Pročež mohu, vážení čtenářové, s nemalou bolestí konstatovat, že pánský rozkrok zkrátka na představec řídítek nepatří. Jauvajs.
24.9. 2014 středa – 5.10. 2014 neděle
V Irsku není třeba jen ohnout hřbet a cedit krev pod bičem nelítostných zaměstnavatelů. Dostatečně odolní jedincové si mohou užít i irských specialit, nápaditě namíchané směsi perverze a nechutnosti, z čehož je občas koktejl překvapivě svěží. Kromě irských samic, v civilizovaném světě nazývaných ženštiny, je možno navštívit i řadu davových zábav.
“Pane premiére, zaostáváte o brázdu!” srší z početného davu povzbuzující výkřiky.
Pan premiér se ovšem snaží, z rudého čela prýští pot, sako se mačká a lakýrky zarývají do měkké půdy.
V Irsku se koná populární šampionát v orání. Zapůjčil jsem sobě motocykl, otlučenou Hondu CB 600F, a po noční směně se jel podívat, čímže se to kochá národ známý špičkovými farmaceutickými a počítačovými firmami.
Šampionát v orání je součástí zemědělské přehlídky, která se koná každoročně již od roku 1931. Aby bylo jasno – nejde o vesnickou tancovačku, kde strejda Johnny ostříhá ovci, teta Margaret prodá dýni a za stodolou si to rozdají sourozenci O´Sullivanovi. Comórtas Náisiúnta Treabhdóireachta, jak zní irský název akce, navštíví každoročně statisíce lidí včetně premiéra či prezidenta.
Zaparkoval jsem motocykl nedaleko stádečka ovcí a poté se již vnořil do akce. Premiér orající ve svátečním obleku, modelka v gumákách pózující vedle naleštěných traktorů, farmáři se žlutými a černými zuby prodávající naleštěné brambory, soutěže ve stříhání ovcí, hloubení děr či módní přehlídka oděvů pro pracovníky JZD.
Sama soutěž v orání má nemálo kategorií a za povzbuzování davů se pretekári předhánějí nejen v čase, ale i estetickém dojmu vyrobené brázdy. Na brázdu poté naběhnout rozhodčí v nažehlených oblecích a pečlivě na milimetry přeměřují všechny možné rozměry a úhly.
Akci jsem si vskutku užil a odjížděl s očima nateklýma po hodinách smíchu. Smích mne poněkud přešel, když jsem celou cestu zpět do Dublinu jel v koloně policejních motocyklů. Od půjčeného motocyklu jsem totiž nevlastnil doklady, neměl jsem ani vlastní řidičský průkaz a v průběhu cesty jsem propukal v nekoordinované výbuchy smíchu.
Vidět dlouhonohé modelky, kterak se v gumákách lísají k traktorům, automobilům či ovcím mne prostě v klidu nenechává.
